Bárczay Oszkár az egyik legjelentősebb magyar heraldikus. Heraldikai és genealógiai témában írott cikkei az Archeologiai Értesítőben és a Turulban jelentek meg. Jelenműve A heraldika kézikönyve a hozzá tartozó műszótárral egy igazi kuriózum, mely a címerek felépítésével, azok fejlődésével foglalkozik. Számtalan példát és képi ábrázolást felmutatva, értelmezve illusztrációk százain keresztül.

Knižné dielo popredného slovenského špecialistu na heraldiku prináša prvý kompletný náčrt vývoja heraldickej tvorby na Slovensku od prvopočiatkov heraldickej symboliky až po súčasnosť. Venuje sa heraldike štátnej, rodovej, šľachtickej i meštianskej, mestskej i obecnej, cechovej, cirkevnej, približuje aj súčasné trendy v slovenskej heraldickej tvorbe.

Les Égyptiennes Žena vo faraónskom Egypte mala rovnoprávne postavenie s mužom v duchovnej i materiálnej sfére. Christian Jacq nás pozýva na stretnutie s Egypťankami, vládkyňami, faraónkami, hlavnými kráľovskými manželkami, ale tiež s prostými paniami domu, manželkami, matkami, pracujúcimi ženami, kňažkami či umelkyňami. Popri slávnych Egypťankách, akými boli kráľovná a bohyňa Eset alebo faraónky Hatšepsovet, Nefertiti či Kleopatra, nám autor dáva nahliadnuť aj do zákulisia ženy vezírky, kráľovskej pisárky, obchodníčky, božej ctiteľky či chrámovej hudobníčky. Egypťanka mala slobodu vo všetkom: pri vydaji, pri rozvode, v manželstve, v sociálnom zabezpečení, v dedičstve i poručníctve. Od jej postavenia záviselo blaho rodiny i štátu. Mohla byť šéfkou podniku, vlastníčkou pozemkov a nehnuteľností, finančnou odborníčkou, správkyňou verejného bohatstva, ale mohla svoj život zasvätiť aj duchovnej činnosti, službe božstvám v chráme. Faraónska civilizácia zaručovala egyptskej žene v porovnaní s inými civilizáciami, vrátane oveľa mladších, výnimočné postavenie. Aj vďaka tomu kultúra starého Egypta môže dodnes slúžiť ako inšpirácia najmodernejším koncepciám spoločnosti.

Dvojica autorov, mladých, ale už skúsených egyptológov, ktorí sa zúčastnili mnohých archeologických kampaní v Egypte, prináša čitateľnou formou popis najvýznamnejších staroegyptských pamiatok a lokalít, sprevádzaný perovými kresbami i fotografiami. Knihu

V knize jsou popisovány s autorskou a básnickou licencí osudy čtyř generací rodu Hošťálků z Javořice. Přední člen rodu Maxmilián, účastník stavovského povstání proti Habsburkům, byl popraven spolu s ostatními předáky povstání na Staroměstském náměstí roku 1621. Rod byl postižen konfiskacemi majetku a čtyři synové popraveného žateckého primátora se octnou na opačných stranách rozdělené české společnosti. Osudy rodu jsou sledovány na pozadí společenských a politicko-náboženských poměrů v Čechách šestnáctého a sedmnáctého století.

A századforduló nagy vállalkozása volt a Genealógiai Társaság sajnos félbemaradt sorozata a magyar nemesi családokról. E kötet a nemes családokat tartalmazza.

Zajímá vás, odkud pocházíte a jaké jsou kořeny vaší rodiny? Chcete se více dozvědět o svých předcích anebo příbuzných, o jejichž existenci nemáte ani tušení? Potom je tato publikace právě pro vás! Pomůže vám při prvních a nelehkých krůčcích proti proudu času, poradí vám, jak pátrat v archivech, na jaká úskalí si dávat pozor, a stejně tak vám představí i možnosti využití digitalizovaných pramenů dostupných pomocí internetu. Kniha obsahuje i přiložené CD s genealogickými programy.

For generations, our remote ancestors have been cast as primitive and childlike - either free and equal, or thuggish and warlike. Civilization, we are told, could be achieved only by sacrificing those original freedoms or, alternatively, by taming our baser instincts. David Graeber and David Wengrow show how such theories first emerged in the eighteenth century as a reaction to indigenous critiques of European society, and why they are wrong. In doing so, they overturn our view of human history, including the origins of farming, property, cities, democracy, slavery and civilization itself. Drawing on path-breaking research in archaeology and anthropology, the authors show how history becomes a far more interesting place once we begin to see what's really there. If humans did not spend 95 per cent of their evolutionary past in tiny bands of hunter-gatherers, what were they doing all that time? If agriculture, and cities, did not mean a plunge into hierarchy and domination, then what kinds of social and economic organization did they lead to? The answers are often unexpected, and suggest that the course of history may be less set in stone, and more full of playful possibilities than we tend to assume. The Dawn of Everything fundamentally transforms our understanding of the human past and offers a path toward imagining new forms of freedom, new ways of organizing society. This is a monumental book of formidable intellectual range, animated by curiosity, moral vision and faith in the power of direct action.

Mordovin Maxim 1979-ben született Volgográdban, középiskolai tanulmányait a budapesti Teleki Blanka Gimnáziumban végezte. 2004-ben régész-muzeológus, 2006-ban történész diplomát szerzett az Eötvös Loránd Tudományegyetemen (ELTE). 2004 és 2008 között az ELTE Történelemtudományi Doktori Iskola Régészet programjának nappali szakos hallgatója volt. "A vártartomány-szervezet kialakulása a kelet-közép-európai államokban. 10-12. századi központi várak a Cseh, Lengyel és Magyar Királyságban" című PhD-értekezését 2010-ben védte meg summa cum laude minősítéssel. 2007 óta az ELTE BTK Régészettudományi Intézet, Magyar Középkori és Kora Újkori, 2017 óta a Népvándorláskori és Magyar Középkori Régészeti Tanszék oktatója, 2018 óta habilitált egyetemi adjunktusa. 2015 óta az MTA BTK TTI Lendület Középkori Magyar Gazdaságtörténet Kutatócsoport tagja. Számos hazai és külföldi régészeti ásatás résztvevője és vezetője. Kutatásait a középkori régészettudomány különböző területein folytatja: ispánsági várak, vártartomány-szervezetek, anyagi kultúra, Közép-Ázsia városi kultúrája, plombakutatás. "A várszervezet kialakulása a középkori Magyarországon, Csehországban és Lengyelországban a 10-12. században" című monográfiája 2016-ban jelent meg.

Kniha sprístupňuje litera?rnu pamiatku 15. storočia, opisuju?cu cestu kyjevského metropolitu Izidora na Florentsky? koncil. Jej jadro predstavujú zápisky člena Izidorovho sprievodu z cesty na koncil a späť (1437 ? 1440). Suzdaľský autor v nich s detskou otvorenosťou voči svetu opisuje nemecké, talianske, chorvátske a uhorské mestá – ich stavebné, kultúrne a umelecké výdobytky. Travelóg zachytáva aj dianie na Florentskom koncile. Robí tak veľmi vecným spôsobom, bez akýchkoľvek teologických pochybností. Udalosti vo Ferrare a Florencii, ako i dôležité zastávky putovania, datuje s veľkou presnosťou, čím sa radí k faktograficky spoľahlivým, nepolemicky?m písomným pamiatkam spätým s cestou na koncil. Vzácnosť Suzdaľského travelógu spočíva v tom, že vznikal simultánne s opisovanými udalosťami – a tak je prvotným svedectvom o dianí vo Florencii. Sprievodný text knihy pozostáva z komentárov, ktoré dávajú putovanie suzdaľskej koncilovej delegácie do kontextu. Dôraz na u?sek spiatočnej cesty, ktorý viedol aj územím súčasného Slovenska, odkrýva hodnotu prameňa ako dokumentu o recepcii Florentskej únie v Slovanmi osi?dleny?ch krajoch. Suzdaľský travelóg je dôkazom o florentskej dejinnej stope, v našej súčasnej historiografii temer odviatej – napriek tušeniu, že práve Florentská únia trvalo ovplyvnila kultúrne a politické smerovanie Uhorska a založila priaznivé podhubie pre myšlienku obnovenia jednoty kresťanov. Komplexna? interpreta?cia jedinečne?ho historicke?ho prameňa, ktory? dlho zosta?val na okraji vedeckého sku?mania, predstavuje nóvum i v medzinárodnom kontexte, keďže vtedajšie udalosti ukazuje v celkom inom svetle než etablovany? historicky? narati?v, formujúci sa v zložitom procese antilatinsky?ch kompila?cii? neskoršieho da?ta.