2019. október 11-12. között rendezték meg Dunaszerdahelyen a XVII. Nemzetközi Vámbéry Konferenciát, amelynek anyagát tartalmazza ez a kötet. A témakörök és előadóik méltók a hagyományokhoz. Ősök és hősök - Madaras László, Darkó Jenő, Uhrman Iván, Dobrovits Mihály, Zimonyi István, Kovács Szilvia A tudomány világából - Lacza Tihamér, Kiss László A mai kelet varázsa - Kovács Attila, N. Rózsa Erzsébet, Zsoldos Péter, Bartha-Rigó Márta

Další původní český titul z edice H!story je na spadnutí! V prvé řadě zapomeňte na většinu toho, co si o stěhování národů a počátků Slovanů u nás pamatujete ze školy. Historici a experimentální archeologové váš pohled na minulost založenou na teoriích a přáních obrozenců jednou provždy změní. Obzvlášť na období úplného začátku osídlení, tedy 6. 8. století, o kterém jsme pro nedostatek dobových pramenů doposud nevěděli téměř nic. Mile vás třeba překvapí, že si do dnešních dob neseme slovanské dědictví v podobě mnoha názvů a zvyků, ale také třeba pohádkových bytostí, které se tak liší od germánské tradice. Nebo že i představa jednobarevných nudných kytlic, jako jediného primitivního oděvu, je naprosto lichá. A asi tušíte, že s holubičí povahou starých Slovanů to nebude tak horké. Celou knihou vás budou provázet jednotliví hrdinové, na jejichž osudech blíže pochopíte rozmanitost a barvitost tehdejšího života i smrti.

Josephus Flavius szemtanúja volt a 66-70 közötti zsidó háborúnak, melynek végén a Titus vezette római csapatok bevették Jeruzsálemet, felégették a Templomot, és ezzel beteljesült Dániel próféta jövendölése „a város és a szenthely elpusztításáról”. Miért következett be és miért éppen ilyen módon Jeruzsálem megsemmisítése? Miért vonultak vissza a város falai alól először Cestius, majd Vespasianus katonái is? S miért volt ennyire fékezhetetlen Titus „népe”, mely hadvezére akarata ellenére gyújtotta fel a csodálatos templomot? Elkerülhetetlen volt-e a nemzeti katasztrófa, vagy más mozgatórugókat fedeztünk fel a történelemben? Josephus Flavius Zsidó háborúja első sorától az utolsóig érdekfeszítő olvasmány. Azzá teszi tárgyszerű előadásmódja és szerzőjének megrendült számvetése. „A zsidók háborúja a rómaiak ellen nemcsak korunk, hanem az egész történelem egyik legjelentősebb háborúja volt azok közül, amelyeket államok államok, népek népek ellen viseltek. Azok, akik ezt a háborút megírták vagy nem voltak részesei az eseményeknek, vagy csak hallomásból gyűjtöttek össze mindenféle hazug és értelmetlen mendemondát, és szofisták módjára összeszerkesztették. Voltak olyanok is, akik – mivel hízelegni akartak a rómaiaknak, vagy gyűlölték a zsidókat – meghamisították a tényeket, úgyhogy könyveik tele vannak vádaskodással és hízelkedéssel, de a történeti hűségnek nyoma sincs bennük. Ezért én, Josephus, Mátyás fia, jeruzsálemi pap, aki a háború elején magam is harcoltam a rómaiak ellen, később pedig kénytelenségből az események szemtanúja voltam, elhatároztam, hogy görög nyelven is megírom ennek a háborúnak a történetét a római alattvalók számára, mint már anyanyelvemen megírtam a barbárok kedvéért.” Josephus Flavius

Dějiny se mnohdy ubíraly jinými cestami, než jsme si doposud mysleli. Přelomové dílo britského autora sleduje historii perspektivou „hedvábných cest“ – tras, které spojovaly země i kontinenty a vytvářely globální svět dávno před moderní dobou. Jaké zboží a myšlenky po nich mezi Východem a Západem proudily? Čtivé podání dějin přináší nečekané odpovědi a vysvětluje ekonomické i politické souvislosti, které měly vliv na podobu dnešního světa.

A Nemzeti Kultúrtörténet Kincsestára sorozat harmadik kötete II. Rákóczi Ferenc fejedelem népi emlékezetét mutatja be az utóbbi három évszázad írott forrásai és a szájhagyomány alapján. A Habsburg-ház elleni felkelés élére álló, majd a szabadságharc bukását követően önkéntes száműzetésbe vonuló Rákóczi mindössze néhány évtized leforgása alatt folklórhőssé vált, és kialakuló mondaköre a Kárpát-medence túlnyomó részén elterjedt, népszerűségében Mátyás király, Szent István és Szent László népi hagyománykörével vetekedve, egyes tájegységeken még túl is szárnyalva azokét. A kötet áttekinti a Rákóczi-hagyománykör kialakulását, a fejedelem személyéhez társított mondák típusait és jellemző motívumait, továbbá a Rákóczi-kultusz különféle rétegeit. A Rákóczi népi emlékezetét elemző tanulmányt a néhai fejedelemről szóló mondák válogatott gyűjteménye, a mondakör típusmutatója, valamint a függetlenségi eszmét a 19. századra is átmentő Rákóczi-nóta szövegkiadása egészíti ki.

Bourání má v Praze bohatou historii a jen za posledních třicet let šly v hlavním městě k zemi desítky budov, některé nevyhovující, jiné ale mimořádně cenné. Obětí posledních pražských demolic byl Aulického Transgas na Vinohradech nebo nárožní, takzvaný Kozákův, dům na Václavském náměstí. Publikace pojednává slovem a obrazem čtyřicet objektů, jejichž ztráta památkový fond výrazněji poškodila. Z těch známějších k nim patří proměna horizontu pražské Hanspaulky po zničení hotelu Praha, estetická degradace Klimentské ulice po zboření Špačkova domu nebo demolice unikátní mazutové výtopny na sídlišti Invalidovna. Kniha se ale zaměřuje i na stavby, jejichž konec palcové titulky nezaznamenaly, jako například skladový areál Na Třebešíně, továrny Ringhoffer, Walter, Lokomotivka, Pergamenka či Praga v Karlíně. Bohaté obrazové vybavení knihy zahrnuje materiál archivní i novější, pořízený v době před zánikem budov.

Martin Štefek ve své komparativní studii dává nahlédnout za fasádu zdánlivé jednoty vedení Komunistické strany Československa (KSČ) a Jednotné socialistické strany Německa (SED) po roce 1985. Na základě výzkumů archivních pramenů čtenářům odkrývá logiku fungování politického procesu v režimech sovětského typu a problematizuje vžitou představu o jejich strnulosti. Kontrast mezi československým a východoněmeckým případem autor demonstruje na odlišném způsobu reflexe sovětské perestrojky. Dokumentuje spory o koncepci specifické verze československé reformy a popisuje frakcionalismus a rozpad do té doby velmi stabilního předsednictva ÚV KSČ. V případě východoněmecké situace ozřejmuje důvody ostražitosti špiček SED vůči Gorbačovově politice a poukazuje na rozdíly ve způsobu zpracování reformních podnětů přicházejících ze Sovětského svazu. Relativizací konvenční představy o monolitických centrech moci kniha (znovu)otevírá diskusi o limitech aplikace konceptu totalitarismu.

Šestý svazek projektu Bitvy a osudy válečníků navazuje volně na Války proti králi. Název není náhodný, neboť Evropou od Pyrenejského poloostrova na západě až po Balkán a Uhersko na jihovýchodě se hnaly plameny války s nebývalou silou. Západní a střední Evropu pustošily války Ludvíka XIV., krále Slunce, a z jihovýchodu se drali Turci. V příbězích o velkých střetech tak projdeme bojišti u Blenheimu, Fleurusu, Malplaquet, Denainu, Zenty, Svatého Gotthardu i Temešváru, obranou Vídně, obléháním Bělehradu a řadou dalších bojišť. Válečnické osudy a vojenské umění doby dokládají životy těch nejproslulejších francouzských maršálů de Turenna, de Luxembourga a de Vaubana, anglického vévody z Marlborough a jednoho z největších vojevůdců habsburské monarchie prince Evžena Savojského. Cyklus Bitvy a osudy válečníků je volným pokračováním řady Rytířské bitvy a osudy.

Kniha Čtvrt století střední Evropy se věnuje soudobým dějinám států visegrádské čtyřky, které zasazuje do kontextu dějin evropských i světových. Jádrem knihy jsou chronologicky pojaté kapitoly paralelní historie visegrádských zemí, kombinované s kapitolami komparativními a syntetizujícími. Svůj originální výklad autor zahajuje rekapitulací vývoje těchto zemí ve 20. století, na niž navazuje kapitola o rozpadu sovětského bloku. Následuje postkomunistická transformace, přijetí do NATO a EU, začlenění do těchto struktur a finanční krize let 20082013. Zvláštní pozornost autor věnuje nezadržitelnému postupu globalizace, s jejími pozitivními stimuly i problémy. Zaměřuje se na domácí i zahraniční politiku, hospodářské a finanční otázky a především společnost v tomto regionu. Součástí výkladu jsou i exkurzy mimo střední Evropu (na neoliberální Západ, do Číny).

Pražské romancero je soubor 81 osmerkových kramářských listů z 16. století, tištěných převážně v kastilskému Burgosu, jež do Prahy přivezli v 17. století irští mniši. Do tohoto vydání bylo vybráno sto z původních romancí, jejichž témata jsou různorodá: boje proti Maurům (smrt posledního vizigótského krále Rodericha), nesváry mezi feudály a králem, příběhy z okruhu artušovského (příběh Amadíse a Oriany) i karolinského, nářky nešťastně zamilovaných rytířů, události z řeckých a římských dějin (epizody z trojské a 2. punské války) i příběhy biblické (návštěva královny ze Sáby u krále Šalomouna). Mezi romancemi ze španělských národních dějin zde vyniká básnické líčení porážky od Maurů a smrti posledního vizigótského krále Rodericha (r. 711) nebo konflikt kastilského krále Alfonse VIII. s jeho feudálními vazaly; v romancích z karolinského cyklu se setkáváme s císařem Karlem Velikým i jeho pairy, například s hrabětem Rolandem; artušovský cyklus zastupují příběhy Amadíse a Oriany; antická témata se vyskytují v líčení epizod z trojské války nebo z druhé války punské (o Hannibalovi); biblické příběhy vyprávějí například o návštěvě královny ze Sáby u krále Šalamouna nebo o králi Davidovi; milostná témata se týkají obvykle dvorských zápletek, jejichž rozuzlení může být tragické. Konečně pak nechybí ani milostný nářek zamilovaných a odmítaných rytířů. Výbor z romancí vytištěných v 16. století v Burgosu. Jejich témata jsou rozmanitá: boje proti Maurům, nesváry mezi feudály a králem, příběhy z artušovského a karolinského okruhu, události z řeckých a římských dějin i příběhy biblické.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války. Monografie je do značné míry polemikou nejen s kritiky pasivity papeže Pia XII., ale též s apologety, kteří nekriticky vyzdvihují jeho mírové zásluhy, neutralitu i sympatie k pronásledovaným Židům, jež se projevovaly téměř ve všech jeho rozhodnutích. Autor vychází jak z materiálů Tajného vatikánského archivu v Římě a vydaných edic, tak z dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována. Zajímavé doplnění pramenů představují odkazy na vatikánský list L’Osservatore Romano. V českém prostředí se jedná o první domácí počin tohoto druhu.

Profesor Evans patří k předním anglosaským bohemistům. Jeho kniha reprezentuje základní práci o politickém, hospodářském a kulturním vývoji střední Evropy v 16. a 17. století. Jejím centrálním tématem jsou dějiny Rakouska, Čech, Uher a Říše, které perzonálně sjednocovala habsburská dynastie. Paralelním srovnáváním těchto tří oblastí se Evansovi podařilo prokázat jak obecně středoevropské tendence historického vývoje, tak i specifické rysy života jednotlivých regionů, které se navzájem odlišovaly strukturou stavovské společnosti a úrovní kultury.Rozsáhlou část knihy Evans věnoval i rozboru katolicismu 16. a 17. století, učené a lidové magie a především dobově pojímané vědy, která se pěstovala výhradně v intelektuálním prostředí.Tím přímo navázal na svůj nedávno česky vydaný intelektuální životopis císaře alchymistů Rudolfa II. Evansův Vznik habsburské monarchie představuje zcela zásadní syntetickou práci o středoevropských dějinách, kterou v českém jazyce doposud velmi citelně postrádali.

A szakmai közvélemény jó ideje a köznemesség ideológusaként tartotta számon Kézai Simont. Való igaz, hogy az általa írt Gesta Hungarorumban tűnik fel a fegyverforgató férfiakból álló ősi hun-magyar communitas elképzelése, mely idővel a hazai nemesség önmeghatározásának elsődleges viszonyítási pontjává vált. A magyarországi rendek és az országgyűlés késő középkori történetét egyre jobban megismerve immár aligha tűnik tarthatónak az az elképzelés, mely a közösségi cselekvésre kész 13. század végi "köznemesség" számára írt programot olvasott ki Simon mester gestájából. E következtetés régóta esedékes levonására azonban csak úgy nyílik mód, ha utánanézünk: kik mozdíthatták elő a mű megírását, mely társadalmi körből kerültek ki, és a szerző közvetítésével milyen politikai javaslatokat sugalltak. E feladatok el-végzése, illetve Kézai szerzői arcélének pontosabb megrajzolása szükségessé tette a gestaíró vélt külföldi forrásainak és kompilátori módszereinek felülvizsgálatát, a 13. századi hazai krónikák sor- és időrendjének átszabását, valamint Szűcs Jenő eszmetörténészi munkásságának újraértékelését.

Od starovekých dynastií po dnešnú superveľmoc Cesta tisícročiami histórie a vývoja Číny od raných inovácií až po jej modernú dominanciu v stručnej, ale nesmierne pútavej forme. Čína si už niekoľko desaťročí udržiava a dokonca posilňuje povesť ekonomickej mocnosti, symbolu bleskovej modernizácie a asertívneho globálneho hráča. Porozumieť národu, ktorý stojí za touto povesťou si vyžaduje spoznať jeho farbistú a častokrát búrlivú históriu. Je to príbeh plný fascinujúcich postáv, politických intríg, vojenských konfliktov a spoločenských nepokojov, ale aj filozofických rozpráv, umeleckých vynálezov a technologických inovácií. Najstručnejšia história Číny mapuje cestu tejto krajiny od pôvodných kmeňov cez legendárne dynastie imperiálnej éry až k modernej komunistickej strane pod vedením Si Ťin-pchinga. Zahŕňa aj takmer neznáme príbehy žien v čínskej histórii a nevyhýba sa ani historickým prízrakom korupcie a nejednoty, ktoré Čínu prenasledujú dodnes. Autorka majstrovsky sumarizuje rozsiahlu históriu do stručného, pútavého prehľadu, ktorý je pre moderného, globálne orientovaného čitateľa nevyhnutnosťou.

Felszabadulás vagy megszállás volt 1945? Bábkormányt vezetett-e dálnoki Miklós Béla? Miért nem lett háborús bűnös Horthy Miklós? Mi volt a Dévaványai és a Vésztői Köztársaság? Kik voltak a kisnyilasok és mi lett velük? Miért volt szükség államformaváltásra 1946-ban? Ki milyen demokráciát képzelt el? Lehetett-e élni élelmiszerjegy nélkül? Új nyelven beszélt a politika? Miért a Kossuth-címer lett az ország jelképe? Kolhozok voltak-e a szövetkezetek? Mit gondolt a politikáról az utca embere? Ki volt az úr a Balkánon? Hogyan alakult a vallásszabadság ügye? Az ifjúság megforgatta az egész világot? Foglyul ejtette-e a politika a sportot? Kérdések és válaszok sorozatunk újabb kötetében több mint 120 kérdésre talál választ az olvasó a magyar történelem 1944–1949 közötti éveiről. Sajátos helyzetet jelentettek ezek az évek történelmünkben. A világháború utolsó szakaszában a szó szoros értelmében kettészakadt az ország: két kormánya és két parlamentje volt. Annak ellenére, hogy külföldi csapatok állomásoztak itt és ellenőrizték szinte minden lépésünket, a függetlenség visszaszerzésével és a demokrácia bevezetésével, köztársasággal kísérletezett az ország és vezetői. Sajnos csak néhány évig: Magyarország két diktatúra – a náci és a sztálinista – közé szorult. Mostanság az akkor történteket besorolják Rákosi Mátyás uralmának előkészítésébe, ahogy ő is szívesen beszélt így a koalíciós évekről. Persze nem így volt ez; pártharcok dúltak, miközben igazi demokratikus politikusokat ismert meg a közvélemény. Az embereket mindeközben lefoglalta a háború utáni hétköznapi élet számos gondja, baja, bánata, sikere. A II. világháború rettenete és a nyilas gyilkos tobzódás szörnyűségei után valami más következett. Ez a kis könyv dióhéjban igyekszik beszámolni az akkori élet legkülönbözőbb területeiről, köztük az eredményekről és a derűs pillanatokról is.

Az Árpád-kori Magyarország legújabb, szövegében felfrissített és bővített történeti kronológiája azoknak kínál gyors tájékozódási lehetőséget, akik nemcsak arra kíváncsiak, hogy egy-egy esemény mikor történt a magyar államiság első három évszázadában, hanem arra is, hogy a modern történetírás milyen források alapján fogalmazza meg állításait a történések keltezésére vonatkozóan, és miképpen rekonstruálja a régmúlt szövetét. A kézikönyv használója az Árpád-kori politikatörténet vázát tartja tehát a kezében, amelynek az a küldetése, hogy megkönnyítse a gyakran csak fáradságos munkával előkereshető külföldi és hazai keletkezésű kútfők ellenőrzését, legyenek azok elbeszélő források (évkönyvek, krónikák, geszták, szentéletrajzok) vagy éppen oklevelek.

Peter Unwin, brit diplomata 1956 júliusában, azon a napon kezdett el dolgozni a londoni külügyminisztériumban, amelyen Nasszer államosította a Szuezi-csatornát. 1958-ban, egy hónappal Nagy Imre kivégzése után került harmadtitkárként a budapesti brit külképviseletre, és első – 1991-ben magyarul is megjelent – könyvét Nagy Imréről írta. Később, 1983-ban nagykövetként tért vissza a budapesti brit nagykövetségre és három évig töltötte be ezt a posztot. 1986-ban a dániai brit nagykövetség élére nevezték ki. 1989-től 1993-ig Londonban a Brit Nemzetközösség főtitkárhelyettese ként dolgozott, és 1989. június 16-án részt vett Nagy Imre és társai újratemetésén. • • • Ez a könyv egy esztendőről szól. 1956-ról, amely megrengette a világot; és teljes átfogó képet ad róla. Úgy, hogy részletező pontossággal adja közre a magyar forradalom és szabadságharc krónikáját, valamint az ezzel kapcsolatos világpolitikai „játszmákat”. Megtudhatjuk, hogy ki volt az a tíz politikus, aki döntő szerepet játszott az akkori világpolitikai események kialakulásában, illetve, hogy ezek a tragikus, megrázó események milyen hatással voltak az azóta eltelt évtizedekre. A szerző első kézből szerzett, személyes élményeivel fűszerezett történeteiből, elemzéseibőlkulisszatitkokat ismerhetünk meg: hogy miként függött össze az 56-os magyar forradalom sorsa az SZKP XX. Kongresszusán elmondott titkos Hruscsov-beszéddel, az izraeli–brit–francia erők szuezi beavatkozásával, az amerikai elnökválasztással vagy azzal, hogy Gomułka került a lengyel kommunista párt élére és a poznańi felkelés kérdésében volt mersze dacolni Hruscsovval. Miként történhetett meg, hogy az Egyesült Államok háta mögött Izrael, majd Nagy-Britannia és Franciaország is megtámadta Egyiptomot, és Fidel Castro egy kis csapat élén partra szállt Kubában.A brit diplomata elemzéséből egyértelműen kiderül, hogy a szerencsétlen időzítésű szuezi válsággal foglalkozó Nyugat – a világháború kockázata nélkül – semmit nem tudott volna tenni és nem is akart semmit tenni a magyar függetlenség támogatá

A Magyarország története című sorozat történelmünk kezdeteitől napjainkig összefoglalja a legfontosabb eseményeket, bemutatja a kiemelkedő történelmi személyiségeket. Ez a kitűnő, átfogó tudásanyagot nyújtó történelmi alapmű nélkülözhetetlen segítség diákoknak, tartalmas és színes olvasmány a magyar történelem iránt érdeklődőknek. A neves szerzők a sorozat anyagát a legújabb kutatási eredmények felhasználásával állították össze. A kötetek rendkívül gazdag forrásanyagból merítve, eredeti dokumentumok felhasználásával készültek.  „A Kossuth Kiadó magyar történelmi sorozata a honfoglalástól napjainkig terjedő több mint ezer év történetét mutatja be. Ilyen jellegű munka ekkora terjedelemben és magyar nyelven még soha nem jelent meg. A szerzők, az adott korszak avatott ismerői közérthető, ám egyben szakszerű összefoglalást nyújtanak mindazoknak, akik múltunk megismerésére törekszenek. A kiváló történészek magas színvonalú munkái páratlan élménnyel ajándékozzák meg azokat, akik elolvassák e köteteket.” – Romsics Ignác akadémikus, történész, a sorozat főszerkesztője A sorozat kötetei:  1. Őstörténet és honfoglalás 2. Államalapítás 970–1038 3. Válság és megerősödés 1038–1196 4. Nagy uralkodók és kiskirályok a 13. században 5. Az Anjouk birodalma 1301–1387 6. Luxemburgi Zsigmond uralkodása 1387–1437 7. A Hunyadiak kora 1437–1490 8. Mohács felé 1490–1526 9. A három részre szakadt ország 1526–1606 10. Romlás és megújulás 1606–1703 11. A R

Kniha Zmizelá Šumava vypráví 21 příběhů o životě a místech, která na dnešních mapách Šumavy už nenaleznete. Do osudů obyvatel na pomezí českoněmecké hranice totiž nemilosrdně zasáhly „velké“ dějiny 20. století, nejprve obě světové války, poté odsun německých obyvatel, neprodyšné uzavření hranice a vytvoření vojenského výcvikového prostoru Dobrá voda, kterému musely ustoupit nuceně vysídlené obce i osady. Výborní vypravěči Emil Kintzl, pro nějž je Šumava celoživotní láskou, a Jan Fischer, režisér stejnojmenných dokumentů internetové televize Stream.cz, poutavě a jadrně líčí těžký a svérázný život horalů na samotách a v chudých osadách, popisují činorodý život lidí ve větších obcích a v neposlední řadě připomínají bohatou průmyslovou a kulturní historii tohoto regionu. Každý z příběhů doprovází unikátní dobové fotografie z archivu Emila Kintzla. Současnou krajinu a úchvatnou šumavskou přírodu zachycují plnobarevné fotografie Janka Rubeše a Leoše Skokana. Příběhy Zmizelé Šumavy nejsou nostalgickým vyprávěním po časech minulých, ale především vybízí čtenáře k návštěvě míst, která leží v nádherné šumavské krajině a jsou svědky její jedinečné historie.

Nový svazek šestidílných Dějin světa nás opět přivádí trochu blíž současnosti. Nejen časově, ale především díky lepšímu porozumění základům naší doby samotné. První část knihy věnovaná „demografii, technice a hospodářství“ se soustředí na rozvoj dálkového obchodu, k němuž docházelo od 12. století. V jeho pozadí stály nové teoretické poznatky i pozoruhodné výdobytky techniky, jaké nacházíme například v oblasti navigace. Objevitelské cesty do vzdálených koutů země přispívaly k rozšíření stávajícího vědění. V tomto rámci dochází ke střetu křesťanské misie s jinými náboženstvími, jež bude mít osudové důsledky pro nově nalezený „Nový svět“. Expanze vědění je již nezastavitelná. Školy a univerzity se stávají zprostředkovatelkami nových představ a názorů a přispívají k rozvoji nových politických idejí (část „Vláda a politické ideje“). Rostoucí sebevědomí člověka konečně vede k proměně pevně skloubené náboženské soustavy, jak ukazuje část „Kultura, náboženství a socializace“. Jádro předkládaného svazku spočívá tedy na nových objevech a nových strukturách, jež se rozvinuly zhruba mezi lety 1200 a 1800.

Kniha seznámí čtenáře s vývojem největší spolkové země Německa od formování Bavorů a raného středověku, kdy území patřilo nejprve do franské a poté východofranské říše, přes vznik vlastního vévodství a jeho vztahy s panovníky římskoněmecké říše, s rolí za reformace i třicetileté války, se začleněním do sjednoceného Německa a proslulým Kulturkampfem. Jedná se o první souhrnné zpracování dějin této země v naší literatuře, a to včetně vzájemných vztahů, někdy přátelských, jindy naopak.

Niekoľko rokov po smrti svojej matky sa Alexandra Senfftová rozhodla napísať o svojej rodine. Jej dedo bol Hanns Ludin, vysokopostavený dôstojník SA, ktorý pôsobil počas druhej svetovej vojny ako Hitlerov vyslanec na Slovensku. Kniha však nie je len o ňom, ale aj o silných ženách jeho rodiny, ktoré vytvárali legendu o „dobrom nacistovi“. A o silných ženách, ktoré sa rozhodli s touto legendou skoncovať: Ludinova dcéra, matka autorky, svojou nepochopenou bolesťou a Senfftová touto knihou, v ktorej píše o tom, aké škody môže napáchať nespracovaná minulosť. Hanns Elard Ludin zaplatil za svoju minulosť životom. V roku 1947 bol ako vojnový zločinec odsúdený Národným súdom v Bratislave a popravený. Je pochovaný na Martinskom cintoríne v Bratislave.

Nové vydání základního pramene poznání světa starých Seveřanů obsahuje pět nejznámějších islandských rodových ság, které realisticky líčí každodenní život na Islandu v 10.–11. století, jehož součástí byly rodové pře i vztahová dramata, ale také vyprávějí o objevitelských cestách Islanďanů, při nichž se vikingové dostali až do Severní Ameriky. Staroislandské ságy se staly inspirací pro celou řadu děl moderní literatury i filmu.

Tento atlas by měl pomoci rozbít vidění světa zděděné z koloniálních dob, které se zapsalo do historické paměti a dodnes ovlivňuje náš pohled na období kolonialismu. Pokouší se oprostit od tradičních představ a nabídnout přísně vědecký pohled na vývoj koloniálních říší v čase a prostoru. Najdete zde například rozpracovaná témata: Jak se stalo, že kolonie postupně pokryly takřka celý svět? Na jakých základech vznikly koloniální říše? Přinesly očekávaný zisk? Jak se žilo v koloniích, kdo s kolonizátory spolupracoval a kdo se jim bránil? Jaké důsledky měly obě světové války na koloniální říše? Atlas zasazuje kolonialismus do dějin světa a překračuje horizont jedné nebo několika konkrétních koloniálních říší. Zabývá se i nejmenšími říšemi, které často existovaly jen poměrně krátce (jako třeba německá nebo italská), a také nejstaršími z nich, které vznikly již v období raného novověku a přežily až do sledovaného období (španělská, portugalská nebo nizozemská). Nechybí ani mimoevropské koloniální mocnosti (USA nebo Japonsko) a kontinentální říše (ruská a osmanská). Uvedený pohled umožňuje porovnat charakter jednotlivých mocenských celků a určit části světa, kde se střetávaly jejich velmocenské zájmy, jako byla například tzv. Velká hra ve střední Asii. Smyslem případových studií je vyzdvihnout neustálé prolínání zájmů, obchodní i jinou výměnu i konflikty jak v rámci koloniálních říší, tak mezi nimi. Obsažené mapy a plánky vznikly na základě historického bádání a snaží se zachytit svět kolonií v celé jeho pestrosti a složitosti. Mapy zachycují vztahy mezi jednotlivými regiony i koloniálními říšemi či stupeň integrace různých částí říší. Situaci v koloniích podávají v širším místním kontextu, ale také ve vztahu k jejich mateřským zemím, a ukazují, jakým způsobem mezi nimi docházelo k pohybu zboží i lidí, jaký význam měly koloniální výstavy, jak vypadala koloniální správa a jaký byl význam kolonií pro soudobou vědu. Cílem atlasu je překročit horizont jednotlivých koloniálních říší, které jsou často studovány izolovaně, a naopak zachytit, jaké panovaly vztahy mezi koloniálními mocnostmi a jejich koloniemi. Kombinace globálního pohledu na situaci ve světě a pohledu na situaci v jeho jednotlivých částech umožňuje lepší pochopení celé problematiky kolonialismu. Atlas se vyhýbá tradičnímu koloniálnímu vidění světa a vykreslování rozsáhlých ploch koloniálních říší růžovou barvou, a naopak vyzdvihuje rozdíly, složité vztahy a interakce i strategie jednotlivých aktérů, díky čemuž zachycuje realitu světa kolonií v celé její barvitosti a složitosti.

Panoramatické rozprávanie o rokoch predchádzajúcich druhú svetovú vojnu – príbeh krízy demokracie, rasových konfliktov a príliš pomalého rozoznávania zla – dokáže hlboko zarezonovať aj v našej dobe. Berlín november 1937. Adolf Hitler sa stretáva so svojimi vojenskými veliteľmi, aby im sugestívne podsunul naliehavú potrebu vyvolať výbojnú vojnu smerom do východnej Európy. Führerov grandiózny plán niektorých generálov znervózni, no potenciálni odporcovia jeden po druhom zmĺknu, vďaka čomu sa dajú do pohybu udalosti, ktoré vyvrcholia najkrvavejšou vojnou v histórii. Benjamin Carter Hett nás zavedie do zákulisia Berlína, Londýna, Moskvy a Washingtonu a priblíži nám čoraz odvážnejšie provokácie nemeckého diktátora na pozadí bezradnej politiky demokratických lídrov. Autor mapuje protinacistické sily v Nemecku i mimo neho po dlhej a tŕnistej ceste k pochopeniu skutočného rozsahu Hitlerovej hrozby pre európsku civilizáciu, ktorá len pomaly nadobúdala schopnosť otvorene mu čeliť. Ponúka pritom detailné portréty vlád zažívajúcich krušné chvíle a postáv, ktoré sa zúfalo snažili zvrátiť udalosti vo svoj prospech. Hett tu, rovnako ako v knihe Ako umiera demokracia, uznávanej analýze pádu Weimarskej republiky, čerpá z pôvodných zdrojov a aktuálne sprístupnených dokumentov, pričom ukazuje, že tieto dávne konflikty v našej dobe až prekvapivo rezonujú. Vnímať Nacistickú hrozbu znamená dívať sa na minulosť a prítomnosť v novom, znepokojivom svetle.

A történettudományban mára elfogadottá vált, hogy a korábban kissé lebecsült jelentőségű elbeszélt történelem az írottakkal egyenértékű forrás. Ebből kiindulva a kötet az angol nyelvű Oral Historynak nagyrészt a szerző által újonnan felkutatott és egyúttal magyar nyelven első alkalommal közreadott forrásanyagára támaszkodik, és veti össze az új információkat a Mindszenty-irodalom eddigi amerikai és magyar forrásaival. A következtetések levonása a már gyakran idézett egyes források újraértelmezésével is jár. Mindszenty József bíboros közel tizenöt éves (nagy)követségi menedékének amerikai szereplői közül az évek múltán számosan adtak interjút. Az olvasók számára a mindennapok és azok színes epizódjai mellett a menedék 1956. november 4-i kérésének és kivételes megadásának lehetséges csatornái, továbbá fő- és mellékszereplői lesznek a legizgalmasabbak. Vajon Mindszenty hajnali visszahívása a Parlamentbe lehetett-e már a menedék tudatos előkészítésének az első lépése? Miről tudott, vagy nem tudott a hajnalban felébresztett bíboros, amikor budai palotájából visszaindult az épületbe? Valójában hány csatornája volt a menedékérésnek, és ki volt annak a kezdeményezője? Bevontak-e a folyamatba közvetítőt, és amennyiben igen, vajon ki lehetett az? Hogyan viselkedett a frissen Budapestre érkezett Edward Wailes kinevezett követ, amikor november 4-én reggel nyolc óra előtt néhány perccel Mindszenty bíboros a szemtanúk számára váratlanul megjelent a kapuban? Egyáltalán hogyan lehetséges, hogy mindezen lényeges eseményeket még ma is jótékony homály fedi?

Milyen eszközökkel igyekeztek a kommunisták meggyőzni a hétköznapi embereket arról, hogy a létező világok legjobbikát ígérik nekik? Miként vált a politikai propaganda a mindennapok részévé az 1948 utáni években? Mit jelentett a házi agitáció, és mi volt a célja? Milyen szerepe volt a kommunista „újbeszélnek” a meggyőzésben, a mindennapos kis alkukban és az egyéni érdekérvényesítésben? Többek között ezekre a kérdésekre keresi a választ Huhák Heléna széles körű forrásanyagra, a hivatalos iratok mellett naplókra és magániratokra is épülő könyve. A szerző bemutatja, hogyan próbálták az agitátorok – más néven a népnevelők – manipulálni és mozgósítani a társadalom tagjait hétköznapi helyzetekben, és hogy milyen hatása volt az agitációnak a személyes kapcsolatokra és a nyelvhasználatra. A pártiratokban a népnevelők „reakciós tömbökből” álló agitációs térképeket gyártottak, a lakásokban leleplező tárgyak után kutattak, a „kispolgárokat” önkritikára, pártszerű szeretetre és gyűlöletre tanították. A jelentőlapok történeteiben a meggyőzendő „ellenség” a bérházakban, a közértben és a templomok környékén, de szinte bárhol feltűnhetett. A szerző részletesen feltárja, hogyan változott meg a valóság észlelése az agitprop hálózat hatására, és hogy a hivatalos iratokban elképzelt világot nemcsak a propaganda, de a népnevelők, sőt a „népneveltek” tapasztalatai és érdekei is formálták. Ezekben az években a házi agitáció nem egyszerűen az otthonok bevételét jelentette, a magántér az érdekérvényesítés, a panaszkodás és az alkudozás helyszínévé is válhatott.

Az utóbbi időkben ismét fellángoltak azok a viták, amelyek nehezítik vitéz nagybányai Horthy Miklós kormányzó elfogulatlan megítélését, történelmi helyének korrekt és megnyugtató kijelölését. E téren a legnagyobb gondot az objektivitás hiánya, a valós tényeket figyelmen kívül hagyó indulatok, a vitatott kérdések erőből történő eldöntésének szándéka okozza. Pedig a téma csak nyugodt légkörben, a tárgyilagosságra való törekvés szellemében kerülhet terítékre. A kötetben szereplő publicisztikákkal, jegyzetekkel, interjúkkal a szerző olyan információtöredékeket, véleményeket ad közre, amelyek bővíthetik a vitéz nagybányai Horthy Miklóssal kapcsolatos ismereteket, s hozzájárulhatnak sokat vitatott történelmi szerepének tisztességes megítéléséhez. Bánó Attila e tárgykörben publikált első írásai harminc éve, 1993-ban, a kormányzó kenderesi újratemetése alkalmából jelentek meg a Pest Megyei Hírlapban. Később a Nyugati Magyarságban, a Kis Újságban, a Magyar Hírlapban, történelmi ismeretterjesztő könyvekben, a közelmúltban pedig a Magyar Nemzetben bukkantak fel Horthyval és a korszakkal foglalkozó dolgozatai, publicisztikái.

This landmark book shows how five African civilizations--Yoruba, Kongo, Ejagham, Mande and Cross River--have informed and are reflected in the aesthetic, social and metaphysical traditions (music, sculpture, textiles, architecture, religion, idiogrammatic writing) of black people in the United States, Cuba, Haiti, Trinidad, Mexico, Brazil and other places in the New World.