Původně disertační práce Petra Honče je věnována problematice vztahu církve a státu v Českém království v období 17. a 18. století. Přestože se po bělohorské porážce v Českém království prosadilo katolické náboženské jako jediné povolené, bylo postavení katolické církve v počátečním období především z materiálního hlediska velmi nejisté. Sekularizace, jež byla důsledkem husitské revoluce, zmenšila majetek a příjmy katolické církve natolik, že i v 17. století zůstávala závislá na světské moci, resp. na státu. Vytvořit nově podmínky bylo třeba konkordátní smlouvou, často označovanou jako solní smlouva. Autor v knize objasňuje jak složitá jednání o této smlouvě, tak fungování tzv. solní pokladny, z níž byly příjmy katolické církve v letech 16301782 hrazeny. Zvláštní pozornost je v knize rovněž věnována opakovanému porušování konkordátu ze strany státu během 18. století, neboť státní moc se opakovaně snažila zbavit Svatý stolec práva na rozdělování prostředků ze solní pokladny. Tento proces byl ukončen až jejím přivtělením k zemskému náboženskému fondu za vlády císaře Josefa II.

Za dvě stě tisíc let naší existence nás nic neformovalo výrazněji než město. Ben Wilson, mladý historik, jehož knihy pojednávající o britských dějinách se řadí mezi bestsellery a získávají mnohá ocenění, nám tentokrát přináší velkolepý příběh o tom, jak se města odpradávna podílela na rozkvětu naší civilizace a jak život v nich podnítil největší vynálezy lidstva. Vyprávění začíná v Uruku, prvním městě, které svět poznal 5000 př.n.l. Na jeho příkladu autor vyslovuje myšlenku, že jsme se bez měst vždy dokázali obejít, jakmile se však objevila, intenzita jejich osídlení měla přímý vliv na nebývalý rozvoj lidského konání, ať už je řeč o nových profesích, způsobech uměleckého vyjádření, rozličném vyznání či zaměření obchodu. Na cestě po konkrétních městech autor zmiňuje, jaké inovace to které z nich přineslo. Takto se dostáváme do dalších měst – například do Athén, Bagdádu, Londýna, Amsterdamu, Paříže, New Yorku, Los Angeles či Šanghaje. Kniha je napsána opravdu čtivě a zároveň vysoce odborně. Stránky, po nichž vám budou oči vyloženě klouzat, jsou plné vskutku zajímavých informací o vývoji města coby ohromné vymoženosti, kterou lidstvo dokázalo stvořit. Vítejte na fascinující a barvité výpravě napříč 7000 lety a 26 světovými městy!

Publikace je první samostatnou studií o této významné africké zemi v češtině od šedesátých let. Seznamuje čtenáře s obrysy vývoje osídlení území dnešní Keni před jejím ovládnutím Brity, mj. s významnou svahilskou kulturou a jejími zdejšími středisky. Velkou část výkladu věnuje hlavním rysům britského kolonialismu ve východní Africe od konce XIX. stol. do počátku šedesátých let díky přírodním podmínkám byla země dlouho považována za možnou sídelní kolonii, jež se mohla stát jakousi východoafrickou Rhodesií. Čtenář se může seznámit i s postupným vývojem národně emancipačního hnutí a jeho lídry, mezi nimiž vynikal příští první prezident Keni J. Kenyatta, vzpomenuta je i dodnes diskutovaná problematika revolty Mau Mau. Více než třetinu výkladu pak tvoří popis obrysů vnitropolitického vývoje po získání nezávislosti (1963) a jeho problémů včetně místa Keni ve studené válce, kdy její lídři stáli vždy na straně Západu. Vedle stručné analýzy současné politické situace, komplikované dozvuky nepokojů při předposledních volbách, kniha obsahuje i nástin vývoje vzájemných vztahů s českým prostředím a bývalým Československem.

Jurij Ivanovič Venelin (1802-1839) významný historik, lingvista, etnograf a folklorista prvej polovice 19. storočia. Pochádzal z Tibavy na východnom Slovensku. Bol jedným zo zakladateľov slovanských štúdií ako nezávislej vedy. Patrí mu viacero svetových priorít: po vedeckej výprave z Ruskej cárskej akadémie na Balkán napísal prvú gramatiku bulharského jazyka, napísal a vydal prvé dejiny Bulharov, vydal prvú zbierku staroslovanských listín, zostavil prvý európsky slovanský vyučovací program pre univerzitu a stal sa jedným zo zakladateľov slovanskej školy v ruskej historickej vede. J. Venelin bol súčasníkom A. S. Puškina, N. V. Gogola, A. S. Chomjakova. Predslov ku knihe od Viktora Timuru Celkové hodnotenie diela J. Venelina pre toto vydanie nebolo cieľom. Jeho dielo je však neobyčajne zaujímavé, napriek tomu, že poznatky v priebehu 200 rokov od napísania diela mnohé poopravili, vrátane teoretických pohľadov aj prístupov k problémom. Do nášho výberu sme zaradili predovšetkým tie časti, ktoré sa nás dotýkajú a majú čo povedať aj našim súčasníkom, aj keď môžeme mať k niektorým jeho prístupom a pohľadom také či onaké výhrady. Množstvo citátov z klasickej literatúry však nestráca na aktuálnosti ani dnes, a jeho analýzy kmeňových názvov tým skôr, že ich uvádza niekedy v celkom iných súvislostiach, na aké sme si zvykli. Tým však aj inšpiruje k novému zamysleniu sa nad niektorými nevyriešenými historickými problémami našej minulosti v súlade so súčasnými poznatkami, ktoré J. Venelin nemal k dispozícii. Do prvej časti sme zaradili pre nás azda najzaujímavejšiu prácu J. Venelina Starovekí a súčasní Sloveni v politických, historických a náboženských vzťahoch k Rusom. Jeho Sloveni majú dvojaký význam alebo obsah. V jednom prípade uvádza dva kmene Slovenov, z ktorých jeden tvoria Slovinci a druhý Slováci, o ktorých však veľa nepovedal. Podrobne sa venuje analýze Slovenov prvého kmeňa Slovincov, ktorý vymedzuje Jadranským morom a Bodamským jazerom na západe, Dunajom na severe a Panóniou na východe. Dnes však na základe jazykových výskumov prof. J. Stanislava vieme, že osídlenie Slovenov presahovalo na východe k Transylvánskym Karpatom v Rumunsku a podľa Jordana východná hranica bola na rieke Dnestri, čo potvrdzujú aj jazykové výskumy ďalších lingvistov a bádateľov (Avenarius). Zaujímavosťou pritom je, že k prvému kmeňu (vetvy) Slovenov (Slovincom) zaradil ako samostatné kmene Krajincov (Karnov-Kransko), Istrijcov, Panónov, Norikov, Retov, Vindelikov, Dalmatíncov, Ilýrov a Venetov (vo Venecii). To je nový a inšpirujúci prístup a pohľad. Texty sme skracovali minimálne až od podnázvu kapitolky Vindelicia, Vindelici. Do druhej časti sme zaradili dielo Obyvatelia okolo Baltského mora Slovania, v ktorom podrobne analyzuje osídlenie na celom pobreží Baltského mora s významnými mestami: Vollin (na rovnomennom ostrove), Vineta (na ostrove Usedom), Arkona (na ostrove Rujana), ale aj mestá ako Retra, Stargrad, Veligrad, Rostock, Živan a celý rad ďalších pred ich zničením Dánmi, Sasmi a vôbec germánskymi kmeňmi. V tejto časti sme texty neskracovali. Do tretej časti sme vybrali zaujímavú štúdiu O pôvode Slovanov všeobecne, zvlášť Rusov, aj napriek tomu, že k viacerým problémom a ich riešeniu je možné mať výhrady. Prvú kapitolu o Slovanoch sme nekrátili, ale druhú kapitolu o Rusoch sme podstatne skrátili, pretože je trojnásobne rozsiahlejšia ako kapitola o Slovanoch (obsahuje vyše 80 tlačených strán). Sú tam zaujímavé myšlienky, osobitne o pôvode Varjagov, ktorí ako vyplýva z textu by sa mali formovať práve po úpadku vyššie uvedených slovanských miest na pobaltskom pobreží. Pri prekladoch sme zápasili s terminologickými problémami, predovšetkým pokiaľ ide o názvy. Či už ide o názov Sloveni, ktorý nemožno aplikovať iba na Slovincov, ako to urobil Venelin už preto, lebo do tohto názvu patrí aj druhý kmeň či vetva Slovenov Slováci, nehľadiac na to, že dnes vieme, že Sloveni boli rozšírení až po Dnester. Preto tam, kde to bolo potrebné, sme

Město Akkon bylo poslední velkou pevností křižáků ve Svaté zemi a symbolem jejich moci. Když roku 1291 po šestitýdenním obléhání muslimskými vojsky padlo, dvě staletí trvající historie křížových výprav se uzavřela. Britský historik Roger Crowley se svou obvyklou hlubokou znalostí regionu a jeho dějin a s bezprostředností velkého vypravěče popisuje přípravy i dramatický útok na město. Prokletá věž byla středobodem obléhání – a stala se symbolem pádu starého světa.

Celá desetiletí byly zamlčovány zločiny, jimiž se Stalinův režim provinil vůči Polsku, Evropě i světu, zdiskreditoval svou vlastní zemi. Tyto zločiny dodnes zůstávají nepotrestány. Kniha zkušeného autora literatury faktu přináší vylíčení fakt o podepsání sovětsko-německého paktu, kterým Stalin dodatečně Hitlerovi schválil uchvácení Rakouska i českých zemí a umožnil mu útok na Polsko, k němuž se pak připojil, aby se s ním mohl podělit o dobyté území. Sovětský svaz tak vrazil bojující polské armádě dýku do zad vpádem vojsk, a třebaže sovětská vláda lživě zdůvodňovala invazi snahou o záchranu životů a majetku obyvatelstva, její vojska bezohledně rozsévala zkázu. Přitom bylo přes 200 tisíc polských vojáků odvlečeno do zajateckých táborů, kde jich stovky zahynuly. Během spěšné proměny východního Polska v sovětskou západní Ukrajinu a Bělorusko byl zhruba milion polských obyvatel deportován do asijských pustin. Nejhrůznější zločin však byl spáchán masovým povražděním více než 15 tisíc polských důstojníků. Podrobnosti, jak tyto vraždy proběhly, a historii jejich odhalení v průběhu války i v poválečných letech najde čtenář na stránkách tohoto titulu.

Od počiatku urbanizácie v Mezopotámii až k dnešným svetovým metropolám ovplyvnili veľkomestá rozvoj ľudskej civilizácie. Kniha Příběhy velkých měst rozpráva ich príbehy, začínajúc starovekom, od Uruku a Téb k Jeruzalemu a Alexandrii. Potom prichádzajú na rad bájne mestá prvého tisícročia – Damask a Bagdad v období kalifátu, Teotihuacán a mayský Tikal v Strednej Amerike a Čhang-an, metropola čínskej dynastie Tchang. Stredovek zažil rast mocných miest – Palerma a Paríža v Európe a khmérskeho Angkoru v Ázii. Na počiatku moderného sveta sa pozrieme do islamského Isfahánu a Agry, do Prahy a Amsterdamu v dobách ich slávy a budeme pokračovať súčasnými veľkomestami Londýnom a New Yorkom, Tokiom a Barcelonou, Los Angeles a Sao Paulom. Viac ako päťdesiat význačných autorov predstavuje charakter každého miesta a vysvetľuje dôvody, prečo bolo mesto úspešné.

Madame Pompadour, XV. Lajos kegyencnője, a fáma szerint élet és halál úrhölgye volt a XVIII. századi Franciaországban. Pedig az egyszerű - ma úgy mondanánk hátrányos helyzetű - családból kiemelkedett asszony többet használt, mint ártott. Nemere István a legújabb kutatási eredmények alapján mutatja be a szerelmes nőt, aki nemcsak a király és a pompa, hanem a művészetek és a társadalmi feszültségek kezelése iránt is érzékenységet árult el.

Jen málo dějinných události ovlivnilo karmu tohoto národa tak tragicky jako Srpen 1968. Brutální intervence vojsk Varšavské smlouvy patři k nejhorším zážitkům několika generaci. Historik PhDr. Vladimir Čermák patři k těm badatelů, kteří hledají kořeny a příčiny teto tragédie nejen v ideologické podstatě Breznevovskeho vedeni a v Gomulkovsko Ulbrichtovske hrůze z toho, že závan československé demokracie ohrozí jejich komunistické režimy, ale i v jiných geopolitickych souvislostech. Jeho brilantní analýza příčin a jevu, které vedly k 21. Srpnu se čte jako detektivka a patři bezesporu k nejlepším pracem o událostech, které zasáhly naše národy před padesáti lety.

Kniha přináší ucelený přehled dějin civilizačního okruhu vzniklého na troskách západořímské říše. Kulturu Západu zachycuje od jejich počátků, kdy sv. Martin rozťal svůj plášť a rozdělil se o něj s nuzným žebrákem u brány Amiensu, přes ustanovení na synodě v Orléans roku 511, vznik říše Karla Velikého, křížové výpravy počátku druhého tisíciletí, revoluční objevy Mikuláše Koperníka a stejně revoluční zvraty nové doby rodící Provolání práv a svobod člověka, až do dnešního znevážení těchto práv v orgánech Rady Evropy a Evropské unie. Každá ze sedmnácti kapitol je věnována jednomu století a zahrnuje politické i hospodářské události a rozebírá náboženské, myšlenkové, finanční, vědecké i umělecké souvislosti. Osou kroniky je vývoj vnímání přirozeného zákona, jehož svrchovanost je podstatou kultury Západu, ať již v podobě Desatera nebo stávajících Listin základních práv a svobod. Kniha reaguje na současnou ztrátu odpovědnosti a atomizaci vědění, průvodní jevy destruující naši kulturu. Kniha vznikla podstatným rozšířením přednáškového cyklu Vývoj západní Evropy realizovaného od roku 1995 na Univerzitě Palackého v Olomouci s nadějí, že osloví podstatně širší publikum.

A két világháború közötti magyar külpolitikát meghatározó revíziós törekvések 1937-1938 fordulóján kerültek közel a megvalósításhoz, amikor Németország erőteljes diplomáciai és katonai nyomást gyakorolt Ausztriára és Csehszlovákiára. Az Anschluss után a világháború kockázatát is magában hordó csehszlovák válságot a müncheni szerződéssel átmenetileg "megoldották". A szerződés "kiegészítő nyilatkozatai" lehetővé tették Magyarország és Lengyelország számára etnikai alapú revíziós követeléseik megvalósítását. Olaszország egyértelműen, Németország feltételesen támogatta, London és Párizs hallgatólagosan tudomásul vette a magyar igényeket. Az első bécsi döntés szinte minden - 1910-ben magyar többségű - szlovákiai és kárpátaljai területet visszaadott Magyarországnak. Csehszlovákia felszámolásával (1939. március 14-15.) egy időben a magyar kormány megkapta Hitler hozzájárulását Kárpátalja döntő többségében ruszin-ukrán részeinek katonai "birtokbavételére" is. Kötetünkben az első bécsi döntés nemzetközi diplomáciatörténeti forrásaiból adunk válogatást magyar nyelven. A DVD-mellékletben az MTA CSFK Földrajztudományi Intézet könyvtárának gyűjteményeiből a "bécsi határok" kialakítását tükröző korabeli térképeket, valamint az 1938. októberi diplomáciai játszma Magyar Nemzeti Levéltár Országos Levéltárában található dokumentumainak másolatát közöljük.

Byly mladé, krásné a svět je miloval. I tímto způsobem by se daly s trochou nadsázky popsat hrdinky knihy, kterou právě držíte v ruce. Lesk královských dvorů a výjimečnost jeho obyvatel přitahovala od pradávna zvědavost všech, kterým byl tento svět bohatství a pompy zapovězen. Není tedy náhoda, že exkluzivita prostředí evropské aristokracie 19. a 20. století vytvořila mýtus o zcela výjimečných lidech, jejichž životní styl a osudy se vymykaly a vymykají chápání prostého člověka. Úkolem této knihy je dokázat pravý opak tohoto dnes již vžitého klišé a při procházce jednotlivými evropskými monarchiemi ukázat na životních osudech žen, které se pohybovaly v bezprostřední blízkosti královských trůnů, nebo na ně dokonce usedly, jak moc se jejich osudy podobají životním cestám každého z nás.

Je 30. dubna 1951. Pro mladého kněze Jana Bulu si do Rokytnice na Třebíčsku přijíždí tajná policie. Čeká ho mučení, zmanipulovaný soud, poprava. Stejný osud stihne i Václava Drbolu, kněze z nedalekých Babic, kde ozbrojení muži zastřelili tři místní funkcionáře MNV. Přestože Drbola i Bula jsou v době tragédie již ve vězení, budou za útok souzeni. Stejně jako mnoho dalších lidí: odsouzených nakonec bude více než sto, z toho jedenáct dostane trest smrti. Nové dokumenty ovšem ukazují, že oba kněží se pro své zásadové postoje dostávali do konfliktu s komunistickou mocí již od samého počátku. "Pán Bůh mi vyměřil krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo," píše Jan Bula v posledním dopise před popravou 19. května 1952. Druhý den ráno jej na dvoře jihlavské věznice pověsí. Je mu pouhých jednatřicet let. Jeho matka Marie Bulová bude chodit už do konce života v černém… V září 2011 katolická církev zahájila kanonizační řízení Václava Drboly a Jana Buly, po jehož ukončení by měli být prohlášeni za blahoslavené.

Z občanské války v letech 1917 až 1920 vyšlo sovětské Rusko sice jako vítěz, avšak téměř dokonale diplomaticky izolované. Už o dvě desetiletí později, během druhé světové války, však Stalin jednal jako rovný s rovnými s nejmocnějšími státníky světa, s Rooseveltem či Churchillem. Jak k takovému mocenskému vzestupu došlo? Kniha Cesta na výsluní analyzuje hlavní směřování zahraniční politiky Sovětského svazu v letech 1917–1945, včetně jejích náhlých, avšak zásadních obratů. Sovětská politika byla vždy řízena tak, aby Moskvě zajišťovala prostor pro dosažení jejích bezpečnostních, teritoriálních a ekonomických zájmů. Zvýšená pozornost je zde věnována československo-sovětským a polsko-sovětským vztahům, protože polská otázka se stala jedním ze zdrojů poválečné studené války.

Historie zaslíbené země sahá až k úsvitu lidských dějin a je protkána nesčetnými dramaty - od pohraničních šarvátek po vpády velkých armád, od příchodu Abrahama a praotců až k strhujícím vizím proroků. U moci se střídali nejrůznější vládcové, říše přicházely a zanikaly. V tomto "kotli" se mísily kultury a náboženské systémy. Země je dodnes svatá Židům, křesťanům i muslimům. Její obyvatelé ovlivnili dějiny světa tak zásadně, že je to v ostrém nepoměru s její malou rozlohou; vliv země neslábne ani v současnosti. Čtenáři zde předkládáme stručný, ale odborně podložený přehled strhujícího příběhu země Izrael. Kniha je bohatě ilustrována špičkovými fotografiemi - netypickými leteckými záběry i původními snímky z 19. a 20. století pořízenými na jeruzalémské École Biblique. Při její četbě postupně projdete neuvěřitelné čtyři tisíce let lidských dějin. Země Izrael - Dějinami a krajinou je čtivá příručka, která obrazem zpřítomňuje dějiny jednoho z nejdůležitějších míst planety.

Historie stabilního a významného evropského národa poslouží k pochopení kořenů evropské civilizace, k osvětlení západoevropských výbojů i globálních historických procesů, zejména kolonialismu a dekolonizace. Portugalsko hrálo v důležitých etapách vývoje významnou, někdy zcela určující roli a přes své omezené kapacity dodnes tvoří důležitý most mezi Evropou a zámořím. Pro plné pochopení portugalského i světového vývoje je třeba tuto knihu doplnit četbou Dějin Azorských ostrovů a Madeiry (NLN 2020) i historií dalších rozlehlých končin světa, které Portugalci geograficky vymezili a ovlivnili jazykově a kulturně. Rychlý běh událostí ve 21. století, ale také nově zpřístupněné prameny a bohatá současná historická literatura si vynutily toto už třetí vydání Dějin Portugalska. Věříme, že posílí tradiční českou touhu důvěrně se seznámit s vývojem půvabné země, která kdysi ležela „na konci světa“, ale dnes patří v Evropě oprávněně k oblíbeným, hojně navštěvovaným a stále inspirujícím.

Němečtí liberálové nacistům vydláždili cestu k moci – tak lze ve zkratce přetlumočit tezi, kterou v hojně diskutované knize Cena vyloučení obhajuje americký historik Eric Kurlander. Německé liberální strany postupně akceptovaly rasistický Weltanschauung, konkurenční koncepci liberálněuniversalistického Rechtsstaatu v průběhu let odsouvaly do pozadí a nakonec ji odložily docela. Kurlander si všímá i výjimek, přičemž některé jsou obzvláště pozoruhodné a pro pochopení celkového kontextu cenné, jeho závěr je však přesto jasný i neúprosný: hlavní liberální proud ovládla obsese rasistickým společenstvím, krví, půdou, ale i mnoha dalšími kategoriemi, kterými se později vyznačoval Hitlerův národní socialismus.

Martyn Rady nem kisebb feladatra vállalkozik könyvében, mint a Habsburg dinasztia közel ezer éves történetének bemutatására. Szellemes, olvasmányos stílusban veszi sorra a Habsburg uralkodókat és a dinasztia nevezetesebb képviselőit. A könyv lapjain feltárul előttünk Európa utóbbi ezer évének történelme, a történelmi konfliktusok teremtette válaszutak, valamint a Habsburg királyok és császárok döntései, amelyek nem ritkán évszázadokra meghatározták alattvalóik életét. A mű egyik nagy erénye, hogy miközben átfogó képet nyújt erről az időszakról, olyan kevésbé ismert anekdotákat és érdekességeket is belesző a Habsburgok történetébe, amelyek közelebb hozzák és sok esetben esendő emberként mutatják be az uralkodókat. A szerző bevallott célja "rehabilitálni" a Habsburgok uralmát, és közel egy évezredet felölelő munkáját ezekkel a sorokkal zárja: "Több mint kilenc évszázad alatt a Habsburgok produkáltak tökfilkókat és álmodozókat, mágiával és szabadkőművességgel foglalkozó kontárokat, vallási fanatikusokat, népeik jóléte iránt elkötelezett uralkodókat, művészetek patronálóit és a tudomány támogatóit, nagy kastélyok és templomok építőit. Némelyik Habsburg a béke híve volt, míg mások meddő háborúkat indítottak. Ennek ellenére, a közép-európai politika egyre elkeserítőbb helyzetét látva, nehéz nem arra a konklúzióra jutni, hogy a magyar történésznek [Kosáry Domokosnak] igaza volt - egy Habsburggal sem jártak volna rosszabbul."

A Budapest vonzáskörzetében található Gyömrő járási székhely volt Pest-Pilis-Solt-Kiskun vármegyében. A második világháború utolsó hónapjaiban, de a front levonulása után, akkor, amikor már mindenki fellélegezhetett volna, hogy a rémségeknek vége, drámai hónapokat éltek meg a járás falvainak lakói. 1945. február elejétől április végéig Gyömrőről és a környékbeli falvakból internálás címén különböző ürügyekkel elhurcolták és meggyilkolták a Horthy-korszak prominenseit, jegyzőket, főjegyzőket, papokat, irodatiszteket, földbirtokosokat, egy járásbírót, egy vendéglőtulajdonost, egy uradalmi intézőt, még egy postamestert is. Megalázták, megkínozták, majd az esetek többségében a velük megásatott sírba temették őket. Az áldozatok száma több mint húsz fő, de pontosan számot ma sem tudunk mondani. A tettesek az új, formálódó hatalom képviselői voltak, felelősségre vonásuk – a többszöri erre tett kísérlet ellenére is – elmaradt. Hogy mi is történt valójában Gyömrőn és környékén, azt a hivatali oldalról a felderítetlenség, az átélők részéről pedig sokáig a félelem homálya fedte. A rendszerváltás után kezdett oldódni valamelyest a tragikus eseményeket rejtő titok feltárásától való félelem. A szerző levéltári források, tanúkihallgatási jegyzőkönyvek, visszaemlékezések és a korabeli sajtó alapján – az országos politikai folyamatokkal összefüggésben – kísérli meg követni, mi is történt a Gyömrői járásban 1944–1945 telén és 1945 kora tavaszán, illetve hogyan próbálta kezelni a történéseket a mindenkori államhatalom. A szerző célja az volt, hogy ne krimi vagy rémhírek szintjén kezelve igyekezzen bemutatni a gyilkosságokat, illetve mindazt a politikai fordulatot, amit egy viszonylag szűk helyi közösség drámai körülmények között kényszerült megélni a második világháború végeztével.

Podmaniczky ?Frigyes hosszú és gáláns kalandokban, történelmi sorsfordulókban gazdag élete során korának egyik fontos, érzékeny szemtanúja. Könyvében ott él a magyar XIX. század. A biedermeier Pest poros utcái, csenevész akácosai és a századvégi főváros széles sugárútjai. A hazai első karácsonyfák gyertyalángja és a Nemzeti Színházban fölgyulladó gázvilágítás ragyogása. Kossuth követválasztási „hadjárata” és Széchenyi szarkasztikus mosolya, amellyel az ellenzék előretörését figyeli. A mágnás kaszinó fényes báljai és a sebesültek jajkiáltásai a csatamezőn. Hírhedett viszonyok szép primadonnákkal és titkos szerelmek előkelő hölgyekkel. A márciusi forradalom lázában élő Pozsony és a levert szabadságharc utáni kihalt Pest. A gyászfátyolos Batthyány Lajosnét éljenző tömeg és a kiegyezést ünneplő arisztokrácia. A Nemzeti Színház művészeinek apró-cseprő intrikái és a Közmunkák Tanácsának nagyszabású városépítő tevékenysége. A magánélet boldogságteli vagy könnyes pillanatai s a nagy nemzeti események ünnepélyes tablói.

A ?könyv egy korabeli rendőrtiszt ("kádárhuszár") történeteit írja le politikától függetlenül, számos megtörtént, de krimibe illő érdekes sztorival fűszerezve.A szerző 1944-ben a háború alatt született Cegléden egy vidéki városban, munkás szülők gyermekeként. A háború után a negyvenes években gyerekeskedett, majd az ötvenes években végezte iskoláit. Az 56-os eseményekre egy 12 éves kisfiú szemével csodálkozott rá, a vidéki városban, ahol az eseményeknek egészen más színezete volt. Az ötvenes évek végén hatvanas évek elején, szakmát tanul, majd azt követően leérettségizik. Alaposan kiveszi részét az akkori sorkatonaéletből.1967-ben jelentkezik a rendőrséghez, ahol közel 30 évet eltölt.Sok évet mint baleseti helyszínelő dolgozik, majd az akkoriban indult Rendőrtiszti Főiskolára kerül. Azt elvégezve parancsnoki beosztásba dolgozik. A 80-as évekbe Budapestre, egy rendőriskolára helyezik, ahol nyugdíjba helyezéséig tanít. A rendőrségnél éri meg a 70-80-90-es évek nagy eseményeit,a csehszlovák bevonulást, a rendszerváltást, az öbölháborút, a rendőrképzés megújulását stb. Őrmesterként kezd a rendőrségnél és mint alezredes vonul nyugállományba 1995-ben. Mindezen idő alatt nagyon sok minden, mulatságos, keserédes, szomorú, vagy éppen tragikus esemény történt vele és körülötte, ezekről szól ez a könyv.

Aby přežili, museli se stát neviditelnými Eddie Bielawski byl na počátku druhé světové války malým židovským dítětem narozeným ve východopolském městě Węgrów. To, co prožíval v letech 1941–1944, je dnes stěží uvěřitelným příběhem touhy přežít. Díky houževnatosti a vynalézavosti matky a otce se početná rodina dokázala v nepřátelském prostředí vyhýbat zatčení a zavraždění. Budovali jednu skrýš za druhou a v nelidských podmínkách čekali na naději. A nakonec uspěli. Právě to činí příběh a samotné autorovy paměti tak výjimečnými.

Dostupné aj v atraktívnej kolekcii za výhodnú cenu! Kniha rozpráva o príchode Slovanov, o ich osudoch v čase avarskej nadvlády, o Nitrianskom kniežatstve, vzniku Veľkej Moravy, o jej páde a príchode starých Maďarov, no najmä o tom, ako sa začali meniť na Slovákov.

Po třiceti letech se autor vrací ke svému diplomatickému působení v africké Angole. V zemi se po dlouhé občanské válce připravovaly první demokratické volby. Ve stejné době bylo rozhodnuto o rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky, jejíž zastupitelský úřad Jan Klíma vedl jako chargé d’affaires. Mimořádná doba mu při každodenní náročné práci poskytla příležitost důvěrně poznat oficiální prostředí i nesnadný život lidí, osobnosti angolské politiky a kultury i odchovance československých škol na významných angolských postech, velkoměsto i jeho zázemí, angolské tradice, náboženství, jazyk i zvyky. Když výsledek voleb poražená strana neuznala, bojoval tým naší ambasády při vypuknutí nové fáze občanské války o záchranu a zažil válečné hrůzy z bezprostřední blízkosti. Dramatická evakuace velvyslanectví ukončila období mezistátních styků, které už pak nebyly ve větším rozsahu obnoveny.

Od vybudovania Sankt-Peterburgu po brutálnu stalinistickú propagandu, od ľudového umenia k magickým rituálom ázijských šamanov, od Puškinovej poézie po Mussorgského hudbu a Ejzenštejnove filmy. Defiluje pred nami neuveriteľne pestrá škála ľudí, ktorí tvorili históriu ruskej kultúry: nevoľnícki umelci, aristokrati, revolucionári, exulanti, kňazi i disidenti. Natašin tanec je panoramatickým obrazom Ruska a jeho histórie, skúmanou cez optiku kultúry. Unikátnosť tohto diela, ktoré ponúka zrozumiteľný a zasvätený výklad prepojenosti ruskej histórie, politiky, spoločnosti i geografie s kultúrou, spočíva v autorovom brilantnom výklade témy, ilustrovanej citlivým výberom citátov z literárnych diel veľkých ruských autorov a kultúrnych mysliteľov. Titul knihy vychádza zo slávnej scény v Tolstého epopeji Vojna a mier, kde mladá a krásna Nataša Rostovová tancuje na ľudovú melódiu, inštinktívne vnímajúc jej rytmus a tanečné kroky. Figes si tento obraz zvolil ako metaforu, že ruský zmysel pre identitu je stelesnený v jeho kultúre tak, ako vari v žiadnej inej veľkej kultúre.

George Friedman je známy pozoruhodne presnými predpoveďami v oblasti globálnej politiky, technológií, populácie a kultúry. V knihe Ohniská napätia sústredil pozornosť na Európu, kde sa už päť storočí pretínajú osi svetovej moci a kultúry. Analýzou nestálych, nepredvídateľných a fascinujúcich hraničných území Európy a Ruska – aj zlomových línií, ktoré existujú po stáročia a stali sa dejiskom viacerých katastrofických vojen – a aj vďaka jedinečným osobným zážitkom upozorňuje na ohniská, čo sa opäť prebúdzajú k životu. Európska únia vznikla z veľkej miery preto, aby zminimalizovala vnútorné geopolitické napätia, ktoré tento kontinent po stáročia rozdeľovali. V knihe, ktorá je kombináciou podrobného historického prehľadu a kultúrnej analýzy, Friedman poukazuje na to, ako tento plán postupne zlyháva. Opisuje európske moderné dejiny a veľmi jasne vysvetľuje situáciu v najrizikovejších miestach kontinentu: nepokojné a stále sa meniace územie, ktoré oddeľuje Západ od Ruska (rozsiahly región zahrňujúci Ukrajinu, Bielorusko a Litvu); starodávne hraničné územie medzi Francúzskom a Nemeckom; a Stredomorie, miesto zrodu judaizmu a kresťanstva, ktoré sa stalo aj centrom islamského života. Vďaka Friedmanovmu dokonalému opisu prostredia čitateľ získa jasný obraz regiónov, krajín a historických udalostí. Ohniská napätia sú fascinujúcou analýzou modernej Európy, jej nevšednej histórie a tlejúcich ohnísk na zlomových líniách, ktoré sa znovu rozhoreli a ktoré v blízkej budúcnosti zohrajú kľúčovú úlohu. Sú najaktuálnejšou a vskutku najfascinujúcejšou z Friedmanových kníh.

Bartha Ákos (1982) a Debreceni Egyetemen szerzett történelem (2006), majd magyar nyelv és irodalom szakos (2010) tanári diplomát. Az ugyanitt folytatott doktori képzést követően 2012-ben summa cum laude minősítéssel védte meg disszertációját, mely átdolgozott formában a következő évben könyvként is napvilágot látott (Falukutatás és társadalmi önismeret: A Sárospataki Református Kollégium faluszemináriumának [1931-1951] történeti kontextusai). 2017-ben jelent meg második önálló kötete, Populizmus, népiség, modernizáció: Fejezetek a kelet-közép-európai politikai gondolkodás 20. századi történetéből címmel. 2015 óta az MTA BTK Történettudományi Intézetének posztdoktor kutatója. Családos, két gyermek édesapja. Bartha legújabb könyvében annak a 20. századi magyar közszereplőnek készítette el az életrajzát - kibővített forrásbázis alapján -, aki halála óta a legtartósabb és legszélesebb körű tiszteletnek örvend a korszak politikusai közül. Ekképp különösnek is mondható, hogy az olvasó kezében tartott biográfia az első tudományos igényű összegzés Bajcsy-Zsilinszky Endre (1886-1944) pályájáról. A kötet egészen napjainkig követi nyomon az életmű szövevényes utótörténetét, így egyben a modern kori magyar történelem látképét is nyújtja.

Kniha Rady synovi (Liber manualis ad filium), jejíž autorkou je francká šlechtična Dhuoda, vzniká ve druhé fázi karolinské renesance, kdy je aktivní znalost latiny a literární činnost téměř výhradní doménou církevních kruhů. Představuje výjimečný příklad laické literární tvorby 9. století a je zároveň důkazem pozvolného pronikání karolinské latinské vzdělanosti mezi aristokratické vrstvy. Poskytuje cenné informace o životě a smýšlení západofrancké aristokracie, především o jejích etických principech a vnímání vlastní role v raně středověké společnosti. Dílo, které Dhuoda věnovala staršímu synovi, se námětem a morálně-etickým pojetím blíží k ve středověku oblíbenému žánru zrcadla, avšak v určitých aspektech se od jiných známých středověkých zrcadel odlišuje. Neobvyklá je především jeho geneze Liber manualis vzniká jako bezprostřední reakce na autorčinu bolestnou životní zkušenost matky odloučené od dětí. Není adresována anonymnímu šlechtici, ale vlastnímu synovi a v důsledku toho je, na rozdíl od jiných zrcadel, obohacena o autobiografický prvek a silný citový rozměr. Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Práca sa zameriava na priblíženie zdrojov sibírskeho autonomizmu, ktoré siahajú do konca 19. storočia a sú späté s činnosťou sibírskeho oblastníckeho hnutia. Markantnejšie sa autonomistické hnutie prejavilo na Sibíri po roku 1917 a vrcholilo v roku 1918, keď došlo k vyhláseniu Dočasnej sibírskej vlády. Pád vlády admirála A. V. Kolčaka priniesol emigráciu predstaviteľov sibírskeho autonomistického hnutia, z ktorých mnohí našli útočisko v tehdajšom Československu. Myšlienky sibírskeho autonomizmu v istej forme prežívali aj v podmienkach emigrácie. Práca vychádza z výskumu primárnych materiálov v ruských a českých archívoch. V českej i slovenskej historiografii predstavuje prvý pokus o priblíženie tejto problematiky. Je určená odborným kruhom, študentom odboru história a politológia, záujemcom o vnútropolitický vývoj v Rusku v rokoch občianskej vojny aj o život emigrantov z Ruska v medzivojnovom období.

Autor se zabývá pozemkovou a osídlovací politikou na území Protektorátu Čechy a Morava, na kterou nahlíží jako na nedílnou součást jednotné nacistické germanizační politiky, uplatňované v širším prostoru Německé říše. Přináší nový pohled na osídlovací politiku a mechanismy jejího fungování na vyšších i nižších stupních v rámci řízení osídlovacího procesu po strukturální a organizační linii, a přispívá tak k dokumentaci a objasnění celkových cílů nacistické okupační moci, jejíž germanizační plány měly mít dalekosáhlé důsledky nejen pro dané teritorium, ale i pro český národ jako takový.