Macskajáték: évtizedek óta új s új bemutatókon szerethető színdarab. Makk Károly és Tóth János klasszikus szépségű filmje. A nagyközönség kedvencei - mögöttük azonban a ritkábban emlegetett "eredeti" mű, a magyar próza egyik kiemelkedő alkotása áll. Vele párban, Örkény István életműsorozatának újabb kötetében egy másik kisregény is olvasható, a Glória. Főhőseik: egy szétfoszlott családból magára maradt özvegyasszony és egy feloszlatott rendjéből világra lökött apáca. Orbánné (az egykor önfeledt Szkalla lány) és Ilona (a korábban lelki békében élt Soror Glória). Vajon milyen szabályoknak és megszokásoknak kell engedelmeskedniük, s eközben mennyi lázadást, zabolátlanságot engedhetnek meg maguknak? A Macskajáték humor és tragikum egybekomponálásával az érett író remeke, a Glória hagyományosabb módon elmesélt, különös történet.

Tři hry o něčem jiném se hlásí k dnes menšinovému žánru knižního dramatu a tak – ač se týkají stavu současného světa – si mohou dovolit nebulvární téma. Jsou konfrontacemi typu: obraz a skutečnost, morálka současné reality a etika vyššího řádu, průsečík východního a evropského pohledu „za“ běžnou zkušenost. První hra si dobírá Shakespearova Hamleta, druhá platónské Symposion, třetí pak rozehrává fiktivní setkání zenového mnicha s františkánem.

Faust is one of the pillars of Western literature. This classic drama presents the story of the scholar Faust, tempted into a contract with the Devil in return for a life of sensuality and power. Enjoyment rules until Faust’s emotions are stirred by a meeting with Gretchen, and the tragic outcome brings Part 1 to an end.

Audiokniha Legenda o Ospalé díře, autorem je Washington Irving. K dvoustému výročí od prvního vydání této legendární povídky vznikla česká dramatizovaná audiokniha, ve které se vypráví příběh o bezhlavém jezdci, který straší obyvatele Ospalé Díry. Dodnes je tato povídka o strašidelném přízraku na koni celosvětově oblíbeným příběhem vyprávěným v předvečer svátku všech svatých nebo v období halloweenu.

Tylova dramata nově představená Realizaci svazku Tylových divadelních her v České knižnici předcházely roky diskusí nad jeho koncepcí. Cílem nebylo jen vybrat to nejlepší z tvorby uznávaného dramatika devatenáctého století, ale rovněž uvést do čtenářského povědomí interpretace her, nezkreslené pokřivenou vykladačskou tradicí let minulých. Tohoto nelehkého úkolu se nakonec zhostil Dalibor Tureček. Se zřetelem k žánrovým proměnám Tylovy dramatiky, od raných kusů ovlivněných vlasteneckou romantikou po výrazně biedermeierovský tón děl posledních, předkládá současnému čtenáři šest Tylových divadelních her společně s obsáhlým průvodním komentářem. Veršovanou tragédii vysokého stylu Čestmír (1835), hru o polepšení Pražský flamendr (1846), prerealistickou hru ze soudobého života Paličova dcera (1847), vrcholná historická dramata s propracovanou psychologií postav Kutnohorští havíři (1848) a Krvavé křtiny (1849) a populární dramatickou báchorku Strakonický dudák (1847) edičně ošetřil a vysvětlivkami opatřil František Martínek.

Jan Amos Komenský, teolog, jazykovědec, spisovatel, myslitel evropského i světového formátu, otec moderní pedagogiky, filosof, poslední biskup Jednoty bratrské, humanista a především člověk, který prožil nesmírně těžký život. Mor, požáry, války, ztráty nejbližších, pronásledování, exil. Obstál v tak těžkých životních zkouškách? Nejen to. „Učitel národů“ dokázal své životní rány zúročit a stal se mimořádným hlasem, který k nám dodnes intenzivně promlouvá. Tato malá knížka obsahuje 52 aktuálních zamyšlení na každý týden v roce, vybraných z nadčasového odkazu Jana Amose.

O vine a treste nad pokazenou polievkou Tri bezmenné postavy, žena, otec a dcéra, sedia za jedálenským stolom a už niekoľko dní obedujú to isté: pokazenú polievku – na iné nemajú. Pri rodinnom obede panuje neznesiteľné dusno, v ktorom graduje vzájomné obviňovanie, aké poznáme z rodinných melodrám, búcha sa po stole kropenom matkinými slzami. Otec tyran, zúfalá bezbranná matka a dospievajúca dcéra ako obeť večnej vojny medzi mužom a ženou... Pri tomto stole chýba druhá dcéra, ktorej sa z tohto rodinného pekla podarilo uniknúť. Štvrtou postavou hry je muž v úlohe svedomia postáv. Ten vstupuje do hry, dej zastavuje a vracia ako režisér, pohybom prsta po akomsi imaginárnom tablete; postavy hry si potom vymieňajú úlohy, on sám sa stáva jednou z nich… a postupne sa ukazuje, že úvodná „rodinná konštelácia“ nie je čierno-biela. Takto svoju hru Polievka „zamiešal“ maďarský dramatik a herec Tamás Varga (1976). Jeho text je súčasťou rovnomennej trilógie, knižného debutu absolventa hereckej akadémie v srbskom Novom Sade, ktorý ako herec, pedagóg a kultúrny pracovník pôsobil v maďarskom prostredí, v Srbsku i Rumunsku a v súčasnosti je umeleckým šéfom Udvari Kamaraszínház v Budapešti (Dvorné komorné divadlo). „Vo svojich hrách sa väčšinou zaoberám sebapoznávaním, posúvaním vnútorných hraníc a odhaľovaním skrytých motivácií, ktoré nás poháňajú,“ hovorí autor, ktorý sa podľa vlastných slov vždy usiluje vystúpiť z rámca zaužívaných riešení a pre svoje hry hľadá netradičné formy. „V týchto textoch nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá,“ píše o Vargovom retrospektívnom postupe dramaturg Tamás Oláh. „Hoci na začiatku všetko pôsobí jasne, zrozumiteľne a logicky, s približujúcim sa záverom sa objavuje čoraz viac nezvyčajných, zdanlivo nepochopiteľných prvkov a nečakaný zvrat napokon úplne reinterpretuje predchádzajúce akčné momenty. Ústrednou kategóriou trilógie Tamása Vargu je zločin a trest. Jeho protagonistami sú každodenné postavy, ľudia s prehreškami, s ktorými nás autor konfrontuje až v závere. Texty trilógie sú vzrušujúcimi vrcholmi súčasnej maďarskej dramatickej literatúry,“ konštatuje Oláh.

Agamemnón, Oběť na hrobě a Usmířené lítice, tak se nazývají jednotlivé části vrcholné řecké antické tragédie z pera jednoho z velikánů světového divadla. Dílo, které patří k základním kamenům dramatického odkazu, vychází v klasickém překladu Ferdinanda Stiebitze jako 115. svazek edice D.

Kniha představuje tři pozoruhodné byzantské literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Th eodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení "kvazidramata" sice literární formou odkazuje k dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení - potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Uvedená díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují ji do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a svědčí o vzdělání, nadání, vynalézavosti i smyslu pro humor svých autorů, o vlastnostech tolikrát byzantským učencům upíraných.

Divadelní hra Rande vychází z knížek autora Všechny moje plesové sezóny a Dana. Je komedií o seznamování mužů a žen. A o tom, jak nečekaně může dopadnout jedno rande.

Najznámejšia Shakespearova hra v preklade Pavla Országha Hviezdoslava. Jedna z najprekladanejších tragédií na svete o hľadaní zmyslu ľudského života zaujíma popredné miesto medzi svetovými drámami. Hamlet chce žiť čestne, spravodlivo, slobodne, statočne – ale žije vo svete, kde je podlosť, zlo a faloš. Preto hľadá zmysel, či je lepšie byť, či nebyť. Príde na to, že samovraždou sa nič nevyrieši – zlo ostane naďalej. Zostáva otázka, či je lepšie bojovať proti zlu na svete, alebo sa o to nezaujímať.

Un encuentro imaginario entre Sigmund Freud y Carlos Marx en el Chile de Pinochet. ?Qué hacen allí, en una plaza de un barrio elegante de Santiago y, frente a un colegio de senoritas?. Un viaje apasionante al interior de las vicisitudes de estos dos máximos Íconos del mundo intelectual del Siglo XX, sin dejar de lado la oscuridad de la época de la represión chilena. Sinopsis La acción se desarrolla en el Chile de Pinochet, a principios de los anos '80. Un hombre vestido con el clásico atuendo del exhibicionista, llega a las cercanías de un colegio secundario de senoritas. Unos instantes después, aparece en escena otro hombre, vestido de igual manera y con las mismas intenciones de éste. Los dos se espían y husmean como dos perros de presa, sorprendidos. Cada uno quiere ser el único en ese lugar, ambos entran en una pugna sin fin con la búsqueda desesperada de alejar a su competidor. Luego de esta pelea sin sentido, estos dos hombres extranos comienzan a entablar otro tipo de diálogo, el cual ya no será tan ríspido. Inician un sin fin de juegos de identidades, en forma continúa, lo que imposibilitará al espectador hallar la verdad oculta de estos dos seres. Se convierten, en un determinado momento, en nada menos que en Sigmund Freud y Carlos Marx. Allí comienza un debate exquisito entre la teoría del psicoanálisis versus el materialismo dialéctico, buscando apasionadamente las causas de la maldad y la oscuridad de la sociedad actual. ?Por qué están allí, en realidad? La verdad se develará únicamente en el final de esta historia. Esta obra ha sido representada en casi todos los países latinoamericanos, Estados Unidos, Europa, India y Turquía. "La secreta obscenidad de cada día es una obra que me atrapó desde un primer momento. Se trata de un texto, sencillamente delicioso. El encuentro imaginario entre estos dos iconos del mundo intelectual del Siglo XX, contextualizado, además, en el Chile de Pinochet; hace de esta propuesta un texto cargado de una intensidad dramática inquebrantable y a, su vez, nos sirve como disparador para reflexionar sobre el oscuro pasado reciente de Latinoamérica. Una obra llena de juego, humor, vuelo y memoria", comenta su directora Elba Degrossi.

Autor Fušerů sice je synem významného moravského básníka, vlastní spisovatelskou dráhu ale nikdy, ani potají, neplánoval. Metoděj Holub (vl. jménem Mikuláš Křepelka, nar. 1977) vystudoval právo a sociální politiku, ihned po absolutoriu se však s ryzostí sobě vlastní začal realizovat v jednom z velkých brněnských hobbymarketů jako prodavač v oddělení světel. Během dvaceti let zde na kariérním žebříčku dostoupal až na ředitelskou pozici a svou frustraci ze světa začal důsledně zapíjet ve svém oblíbeném lokálu U Poutníka. Prostřednictvím razantních ironických šlehů přitom začal svoje postřehy a mikropříběhy z práce zveřejňovat pro skupinku přátel na facebooku. Jeho syrový, vtipný a autentický styl mě tehdy okamžitě zaujal, nadchl a trochu vyděsil; výsledkem je tahle knížka. Jako producentka zároveň vnímám výbušný potenciál, který Fušeři mohou mít v kině nebo na televizní obrazovce. Je to drsné, ale je to vtipné. Tenhle příběh je pravda, tohle se stalo, toto se děje, ať už se vám to líbí, nebo ne. Kamila Zlatušková

"Shakespeare minden darabja, még a legsötétebbek is, át meg át vannak szőve humorral, vagy ha tetszik, iróniával, gúnnyal, fonáksággal. Ő láthatólag azt akarta, hogy a közönség bizonyos időközönként nevessen, néha felszabadultan, néha - mint például a Hamletben többnyire - szorongva és kínosan" - írta Shakespeare-fordításairól Nádasdy Ádám. Shakespeare Hamletjét könnyen forgatható, zsebre vágható változatban, rövid utószóval jelenteti meg a Magvető Kiadó. Színház előtt és után kötelező!

Prešovskú trilógiu (Drewo a srd, 2017) tvoria tri hry, tragikomédie, ktoré boli napísané pre PND a vo svojej inscenačnej podobe si získali uznanie aj odbornej verejnosti. Teraz vychádzajú v autorkinom knižnom debute. Single radicals (No, som rád, že už som doma. Ako tu je fajne. – Tak keď prídeš raz za čas, tak je tu fajne.) načrtáva otázky aktuálnej budúcnosti. Mladí ľudia medzi vzťahom a single, medzi twenteens a dospelosťou, medzi východom a západom. Nejde však len o jednu piatkovú noc, ale o filozofickú polemiku hodnôt, viery, boja za ideály a lásku. Kindervajco (A čo ťa vzrušuje? – Keď počujem ženu nahlas čítať. – Myslíš, že by sme si mohli spolu čítať? – Pozri, ešte to len vyslovíš a už mi stojí.), adresná metafora spoločenských udalostí, je pohľadom na súčasnú generáciu tridsiatnikov. Väčšina z nich má prácu, vlastné bývanie, niektoré dokonca vzťahy. Hranice priateľstva sú definované dôverou, ideálmi, ambíciami, láskou, neverou, intelektom, a to všetko v intenciách malomestskej politiky, ktorá svoju predstavu o umení zhmotňuje do gigantického Kindervajca. Good place to die (S deťmi... s deťmi je život o niečom úplne inom, však, Soňa. – Je o tom istom, len je s deťmi.), konfrontuje umeleckého génia človeka s geniom loci miesta, Prešova. Človek – Platonov hľadá svoje šťastie a pritom k nemu nachádza cestu pre druhých. Aj v tejto hre sú tematické línie periférium/centrum, ideály/realita, nezmyselnosť života/materstvo podrobované generačnej kritike.