Během okupace Československa odešlo v letech 1938–1945 bojovat za svou vlast do zahraničí mnoho našich občanů. Ve Spojeném království jich během druhé světové války působilo více než deset tisíc. Jednalo se zejména o letce, výsadkáře a příslušníky obrněné brigády, kteří se během válečných operací zapojili třeba do bitvy o Británii nebo obléhání Dunkerque. Někteří z nich dosáhli nevídaných úspěchů. Libor Sečka, velvyslanec České republiky ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, inicioval v roce 2020 projekt s názvem „Never Forgotten“ (Nezapomenuti), v jehož rámci se rozhodl uctít památku vojáků, kteří na území Spojeného království v době druhé světové války zemřeli. Vypravil se postupně na 107 hřbitovů, kde jsou uloženy ostatky 311 československých vojáků, a k 18 vojenským památníkům, celkem tedy na 125 pietních míst. Na každém z nich položil na znamení úcty k zemřelým a vděčnosti rudou růži. Své putování popsal a shrnul v knize nazvané Britské etapy. Součástí všech zastavení jsou fotografie zachycující atmosféru navštívených míst a dokumentující tak autorovo putování. Celý projekt byl věnován dvěma výročím: 75 let od konce druhé světové války a 80 let od příchodu příslušníků Československé armády do Velké Británie. Podpořila jej řada osobností a společně s velvyslancem se ceremonií u jednotlivých hrobů zúčastnili i významní čeští krajané žijící ve Velké Británii, československé krajanské komunity, zástupci britského parlamentu, vysocí důstojníci armády, zejména pak Královského letectva (RAF), místní samosprávy, obchodní partneři, náboženské obce i historické spolky z obou zemí. Mezi nejvýznamnější britské osobnosti, které se do projektu zapojily, patří například známý komentátor The Times, člen Sněmovny lordů baron Daniel Finkelstein a také poslanci Dolní sněmovny britského parlamentu sir David Amess, Paul Bristow a Greg Hands.

Výběr z Kennanovy diplomatické i osobní korespondence od října 1938 do září 1939, kdy působil jako tajemník amerického vyslanectví a později generálního konzulátu v Praze. Depeše a zprávy určené většinou americkému ministerstvu zahraničních věcí analyticky rozebírají např. události sudetské krize, Mnichova, okupace českých zemí a vznik Slovenského státu. Analyzují česko-německé a česko-slovenské vztahy, sledují postupně se rozvíjející antisemitskou politiku, rozebírají situaci na Podkarpatské Rusi a začlenění bývalého Československa do středoevropského prostoru a jeho vztahy s Polskem a Maďarskem. S fotografickou přesností popisují 15. březen 1939 v Praze, jakož i příjezd říšského protektora do Prahy a celkovou atmosféru těchto ponurých dní. Všímají si i ozbrojených střetů podél slovensko-maďarské a česko-polské hranice. Analyzují ekonomickou situaci Protektorátu i samostatného Slovenského státu a vývoj české a slovenské měny. Většina depeší sleduje všeobecné trendy v obou částech bývalého Československa, činnost protektorátní vlády a nálady obyvatelstva. Soubor depeší doplňuje jedna souhrnná zpráva z října 1940, která sumarizuje rok a půl trvání Protektorátu Čechy a Morava. Kladem Kennanových zpráv je objektivnost, nezaujatost, faktografická přesnost a schopnost důkladné analýzy a následné pronikavé syntézy.

Dne 1. června 1953 vstoupilo do stávky několik významných pražských průmyslových podniků v čele s tehdejším mamutím strojírenským a hutním koncernem ČKD Stalingrad. Dělníci se bouřili proti sociálním důsledkům ohlášené měnové reformy, vyšli z bran továren, a připravovali dokonce protestní pochod na Pražský hrad. Politické důsledky takového činu by byly nedozírné. Vedení komunistické strany se ocitlo v prekérní situaci, protože revoltu vyvolaly stejné závody, které ještě před pěti lety aktivně pomáhaly zajišťovat v ulicích metropole únorový státní převrat. Hrozil proto zásadní otřes legitimity celého systému. Co se však v tomto období v továrnách skutečně změnilo? Dochované dokumenty včetně unikátních fotografií umožnily autorovi knihy rekonstruovat nejen tyto zapomenuté červnové události, ale také obecnější atmosféru v tehdejším průmyslu.

Příběhy, legendy a skazky z rytířských dob země české i moravské. Kniha vás zavede do zámků i chatrčí, k uhlířům i králům, mezi světce, hříšníky, tuláky i poustevníky. Přiblíží vám příběhy méně známé či dosud neznámé.

Kniha představuje českou středověkou knižní kulturu a její média, tedy rukopisy a inkunábule. Popisuje, jak se knihy psaly a později tiskly, užívaly a shromažďovaly. Zaměřuje se především na památky latinského kulturního okruhu z území Českého království a Moravského markrabství z období od 9. století do roku 1500, tedy do doby, kdy tisky začaly i v české knižní kultuře významně převládat. Zahrnuje jak produkci knih, tak jejich recepci ve společnosti. Sleduje postupné přesuny těžiště knižní kultury mezi různými sociálními prostředími, stejně jako rozšiřování a proměny žánrového spektra opisovaných a tištěných děl a také doplňování zpočátku dominantní latiny texty v národních jazycích. Závěrečná kapitola se věnuje fenoménu iluminovaných rukopisů, včetně rozličných funkcí malířské výzdoby, které se v průběhu středověku částečně měnily. Zabývá se tvorbou nejvýznamnějších iluminátorů jak v obdobích, kdy zásadní roli hrály zahraniční vzory, tak i v dobách, kdy česká knižní malba dosáhla vrcholu a významnou měrou inspirovala okolní země. Text doprovází více než 250 barevných vyobrazení z padesátky zahraničních i domácích paměťových institucí. Publikace vyjde těsně před Vánoci.

Spolok sv. Vojtecha v Trnave pôsobí už od roku 1870 a patrí medzi najproduktívnejšie vydavateľské spolky. Do roku 2000 vydal viac ako 4 000 titulov kníh v náklade vyše 60 miliónov exemplárov. V roku 1953, keď komunistický režim zrušil jeho členskú základňu, združoval až 250 000 členov. Svojho vrcholného rozmachu sa dočkal najmä počas existencie prvej Slovenskej republiky (1939 1945), keď slovenská kultúra a duchovná tvorba zaznamenala dovtedy nevídaný rozvoj. Cieľom autora bolo na základe archívneho výskumu zrekonštruovať pôsobenie Spolku sv. Vojtecha v danej historickej etape a priblížiť čitateľovi nielen jeho vydavateľskú, ale i rozsiahlu osvetovo-kultúrnu a sociálnu činnosť. Touto knižkou chce prispieť do diskusie o význame Spolku sv. Vojtecha v slovenských dejinách a zároveň poukázať na jeho prínos a trvalý duchovný vklad, z ktorého slovenský národ čerpal útechu a povzbudenie aj v ťažkých časoch národného a náboženského prenasledovania po zániku vlastnej štátnosti a obnove ČSR v roku 1945.

Kniha Jak vystavujeme soudobé dějiny. Muzeum v diskusi je pozváním k debatě o současných muzeích. Obsahuje tři studie, tři záznamy debat a tři překladové texty. Ve studiích autoři nabízejí kritickou reflexi vystavování soudobých dějin v českých muzeích. Debaty přinášejí mozaiku pohledů na budoucnost národních muzeí, vystavování kontroverzních dějin a muzejní edukaci. Překladové texty jsou zamýšleny jako inspirace pro kurátory i muzejní teoretiky, stejně jako celá kniha však mohou posloužit také návštěvníkům muzeí. Autoři knihy věří, že reflexe a diskuze jsou zásadní součástí muzejnické i návštěvnické praxe a že muzea jsou v 21. století důležitým místem dialogu nejen o minulosti. Na muzeích proto záleží.

V posledních desetiletích se vzdělání často redukuje na pouhý nástroj tržní ekonomiky. Tak tomu ale nebylo vždy. Kniha dvanácti českých historiků přibližuje cestu, již prošlo školství v českých zemích od svých středověkých počátků, kdy bylo dostupné jen úzké elitě, až k masovému vzdělávání 21. století. Dílo nabízí široce koncipovanou syntézu, kterou česká historiografie dlouho postrádala. Jeho základní osu tvoří dějiny školství a vzdělanosti v Čechách a na Moravě (na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině v příslušných obdobích)dovedené do roku 2004. Kromě všech úrovní, typů a forem vzdělávání publikace zpracovává i bezprostředně související témata, jako jsou školní každodennost, školní architektura, mládežnické a studentské spolky. Věnuje se rovněž souvislostem vzdělanosti, rozkvětu knižní kultury včetně knihoven a čtenářských spolků, vydávání novin a časopisů či nástupu nových médií. Součástí výkladu jsou rovněž dosud málo zmapované oblasti bádání jako vzdělávání dívek a duchovních či lidová výchova.

Putování Královským hvozdem cestou necestou končím u stodůleckého obecního mlýna. Stojím u jeho již zhroucené zdi, která byla po řadu let jediným zachovalým pozůstatkem z celé obce Stodůlky a připomínala existenci této starobylé svobodné kovářské rychty. Rozvalené kameny jakoby vypadly z mozaiky historie, jejíž znovusložení není jednoduché a snadné. Nořím ruku do chladné vody Křemelné a nechám ji protékat mezi prsty. Její nepřetržitý šumivý tok spolu s nehybnými kameny se pro mne stávají symbolem proměnlivosti života a čtyřistaleté historie této části Šumavy, včetně minulých padesáti let. I v těchto dobách se mnohé, až příliš mnohé, změnilo - spíše k horšímu, než k lepšímu - zapomnělo se a hodně zmizelo. Proto moje kniha nabízí návštěvníkům alespoň část bohaté a zajímavé historie tohoto koutu Šumavy jež svorně tvořili Češi i Němci. Vilém Kudrlička Snad obě strany pochopí, že jen ve vzájemné otevřené a seriozní spolupráci lze zpracovat historii nejen Šumavy, ale i vzájemných vztahů, současně odhalit a vysvětlit dosud stále zneužívané události a vyvarovat se nepřesností. Jen tak se rozjitřené rány na obou stranách zacelí ve prospěch nás všech. Šumava nám dává mnoho! Neměli bychom ji společně dát víc, než jsme dosud dali?

Popisy měst, veršované i prozaické, mají v latinské literatuře dlouhou tradici jedná se o žánr pěstovaný napříč různými etapami evropské historie. Tato kniha přináší texty dvou zástupců tradičního žánru z přelomu 16. a 17. století, věnované hlavnímu městu Českého království. Oba autoři, Jan Hubecius ve své veršované skladbě Carmen continens descriptionem celeberrimae urbis Pragae (1591) i Bartoloměj Martinides v prozaické Descriptio amplissimae atque ornatissimae regiae urbis Pragensis (1615), věnují pozornost pražské historii, poloze, obyvatelstvu či významným památkám a nabízejí tak čtenáři jedinečný pohled na dobovou Prahu, jejíž podoba se vlivem různých okolností v průběhu následujících staletí výrazně proměnila. Na hranici mezi žánrovou idealizací a pečlivým popisem skutečnosti se v těchto dílech vyjevuje obraz slávy sídelního města českých králů, ale i záznam každodenního života obyvatel raněnovověké metropole v jejích historických kulisách.

Anton A. Baník (1900 – 1978), kultúrny historik, filológ, knihovník a archivár, bol jednou z najpozoruhodnejších osobností, ktorá pracovala v Matici slovenskej v 30. – 70. rokoch 20. stor. Bol zanieteným historikom, svoje poznatky a úvahy o národnej minulosti sprístupňoval v časopisoch a zborníkoch. Po roku 1948 ako vedec sa nemohol slobodne vyjadrovať, preto sa úplne odmlčal. Výber z jeho historických prác vychádza vôbec po prvýkrát. Týkajú sa počiatkov slovenského etnika, jeho dejinného smerovania, problémov slovenského konfesionalizmu, úlohy jednotlivých dejateľov v národných dejinách a pod.

Dopad krutosti vojny a režimu v období druhej svetovej vojny na obyvateľov Trnavy.

V knižnej edícii Denníka N vychádza kniha venovaná potratom a ich úlohe v slovenských kultúrnych vojnách. O téme interrupcií sa v parlamente od vzniku Slovenskej republiky hlasovalo celkovo 11-krát. Zaoberajú sa ňou konzervatívci aj liberáli, mečiarovci aj kotlebovci a najnovšie kolo rokovaní sa rozbehne teraz v lete. Kam až siahajú korene kultúrnych vojen dneška a prečo sa vedú predovšetkým o prípustnosť umelého prerušenia tehotenstva? Čo hovorili o potratoch ľudáci, čo chudobné robotníčky a čo komunistický režim? Zmenili sa za sto rokov argumenty v prospech práv žien? O potratoch a antikoncepcii sa v minulosti diskutovalo v rozdielnych súvislostiach, počnúc rodinnou politikou, nacionalistickými fantáziami o populačnom raste a národnom zdraví a sexuálnou revolúciou, ľudskými právami a genocídou končiac. Kniha historika Miloslava Szabóa prináša autentické dobové svedectvá a ukazuje, že dnešné spory o interrupcie nemožno oddeliť od polemík, ktoré sa tiahli celým 20. storočím. Monografia hľadá odpoveď na tieto a mnohé ďalšie otázky v kontexte slovenských a stredoeurópskych dejín 20. storočia, no venuje sa aj potratovej polemike, ktorú v pravidelných intervaloch otvárajú konzervatívci aj liberáli aj v 21. storočí na pôde parlamentu, v predvolebných kampaniach aj počas verejných zhromaždení. Miloslav Szabó prináša stručné dejiny interrupcií od Starého zákona cez rímske právo, protipotratovú politiku Rakúsko-Uhorska, Slovenského štátu a obdobia komunizmu až po vyjadrenia publicistu Hanusa či kňaza Kuffu. Čerpá z rôznorodých zdrojov cituje Jozefa Tisa, Vojtecha Tuku, kňazov, reportérov dobovej tlače, pediatrov aj trnavské robotníčky. Kniha je doplnená reprodukciami dobových fotografií, obrazov a dokumentov. Hlavným činiteľom rodiny je matka ona zasluhuje si najväčšie uznanie. Tým viac je to pravda o slovenskej matke, ktorá v minulosti udržovala náboženské a národné presvedčenie v národe. Ona dávala národu synov, ktorí zaň vedeli trpieť i mrieť. Dnes dáva mladému slovenskému štátu pracovníkov, vojakov, je najmohutnejšou oporou štátu. Jozef Sivák, minister školstva Slovenskej republiky, 1939

Kolektív autorov z Historického ústavu SAV v Bratislave a z Katedry histórie Filozofickej fakulty UMB v Banskej Bystrici pod vedením PhDr. Ľudovíta Hallona, DrSc., a doc. PhDr. Petra Mička, PhD., prináša v tejto monografii prvý komplexnejší pohľad na hospodárske pomery Slovenska v uvedenom období na pozadí širších sociálno-ekonomických a medzinárodných hospodársko-politických súvislostí. Kolektívna monografia zachytáva všetky hlavné smery hospodárskeho rozvoja, viaceré sociálne aspekty a oboznamuje s desiatkami predstaviteľov hospodársko-politického a spoločenského života dobového Slovenska, ako aj širšieho stredoeurópskeho priestoru. Autori hodnotia príčinné súvislosti konjunkturálneho rastu hospodárstva Slovenska v rokoch 1942 1943 a postupnej deštrukcie hospodárskych výsledkov vojnovej konjunktúry počas rokov 1944 1945. Jednotlivé časti monografie mapujú hospodársko-politický vzťah Slovenska s nacistickým Nemeckom a postavenie Slovenska v jeho veľkopriestorovej ekonomike, vývoj zahraničného obchodu, priemyslu, poľnohospodárstva a pozemkovej reformy, jednotlivé oblasti infraštruktúry, problém arizácie židovského majetku, nasadenie slovenských pracovných síl v Nemecku a v obranných prácach na konci vojny, vývoj hospodárstva počas SNP a v podmienkach vojensko-politických pomerov na prelome rokov 1944 1945. Monografia nadväzuje na publikáciu vyššie uvedeného autorského kolektívu pod názvom Lesk a tiene hospodárskeho rozvoja Slovenska 1939 1941, ktorá mapuje hospodárske, sociálno-ekonomické a hospodársko-politické súvislosti života Slovenska v prvom období existencie Slovenskej republiky 1939 1945.

Ako sa bývalo v Bratislave v druhej polovici 19. a na začiatku 20. storočia? Čo sa jedávalo, ako sa obliekali rôzne spoločenské skupiny, ako sa zabávali, ako trávili voľné chvíle? Publikácia predstaví vily, paláce, nájomné domy, kolónie, sídliská v Bratislave, ich obyvateľov a životný štýl. Dozvieme sa zaujímavosti o ich lokalizácii, projektantoch, interiérovom vybavení. Kde býval známy mykológ Ján Andreas Bäumler či hudobný skladateľ Ján Levoslav Bella? Aké miestnosti sa v roku 1892 nachádzali v paláci Vidora Csákyho na Štúrovej ulici, ako vyzerala obytná izba v robotníckej Schulpeho kolónii či zariadenie kúpeľne na prelome 19. a 20. storočia? Kde mali svoje ateliéry Alois Pinkas, Frico Motoška, Gustáv Mally? Kam sa vyhadzovali smeti v objektoch Mierovej kolónie projektovanej architektom Karfikom? Podobné zaujímavosti a mnohé iné bežné veci z každodenného života pútavo opisujú autorky v publikácii, ktorá nám okrem iného umožní nahliadnuť aj do všedného chodu domácností na prelome storočí v Bratislave.

Vzpomínáte si na rok 1989, kdy se na podzim naše země začala probouzet z doby nesvobody? Možná jste tento rok prožívali jako malé děti, možná jej znáte jenom z vyprávění. Ale třeba jste se taky sami účastnili demonstrací nebo aspoň napjatě sledovali dění v televizi a cítili chvění v celé společnosti. Vydejme se znovu prožít tento rok a podívejme se na tehdejší události i očima jiných pamětníků. V mozaice vzpomínek se o své zážitky podělila například Hana Zagorová, Jan Urban, Milan Lasica či Michael Kocáb.

Blížila sa svetová vojna. Už ju bolo cítiť v povetrí. Mala rozhodnúť, kto prežije a kto nie... Štátny aparát nezaháľal. Nepriateľov vlasti bolo treba izolovať a čo najviac Slovákov poslať na front. Z trenčianskych kasární odchádzal vlak za vlakom. Konečnou stanicou boli bojiská v Haliči. Tam končila životná púť mnohých Slovákov. V Turčianskom Svätom Martine v tých zložitých časoch zomierajú dve z vedúcich osobností pronárodného diania, najprv v roku tisícdeväťstoštrnásť Pavol Mudroň, o dva roky neskôr Svetozár Hurban Vajanský. Kto ich nahradí? Život sa nedal zastaviť, ani mnohonárodné Uhorsko udržať pohromade. Chvelo sa v samotných základoch. Historický román – alebo dielo citlivo beletrizovanej literatúry faktu – voľne nadväzuje na knihu Keď národ umieral (Matica slovenská 2018), ktoré čitateľom sprítomnilo osudy martinských Mudroňovcov a Halašovcov v zápase o samotný slovenský národ v čase najtuhšej maďarizácie koncom devätnásteho a začiatkom dvadsiateho storočia.

Kniha Cesty komunistickou diktaturou představuje výbor z autorových studií a esejí, které byly publikovány v posledních pětadvaceti letech v českých vědeckých i kulturně-politických časopisech a ve kterých se autor zabýval společností a komunistickým režimem v rovině sociální, ideologické a intelektuální. První část knihy přináší statě týkající se únorového převratu roku 1948, poúnorového vývoje a dobového myšlení z hlediska působení ve vědě, kultuře a politice, s důrazem na střet komunistického, socialistického a antikomunistického myšlení v domácím prostředí i v emigraci. Ve druhé části se autor věnuje názorovým proměnám jednotlivých intelektuálů od stalinského období do reformy pražského jara a tzv. normalizace. Důraz přitom klade jak na prostředí marxistické historiografie, tak na svět českých filozofů a spisovatelů. V centru jeho zájmu proto stojí osobnosti jako medievista František Graus, filozofové Robert Kalivoda či Karel Kosík, politolog Zdeněk Mlynář či spisovatelé Milan Kundera, Pavel Kohout či Ludvík Vaculík. Třetí část souboru shrnuje autorovy polemické texty věnované otázkám hodnocení komunistické diktatury v posledních deseti letech, resp. problematice proměn pohledu české společnosti na komunistickou minulost. Kriticky se přitom vymezuje vůči soudobé české revizionistické historiografii, která podle jeho soudu až příliš relativizuje především dobu tzv. normalizace a místo analytického přístupu ulpívá na interpretačním i myšlenkovém schematismu. Kniha jako celek tak představuje originální příspěvek ke zkoumání čtyřiceti let komunistické diktatury v Československu a promýšlení jejího původu, povahy, proměn a dědictví.

Historie není změť letopočtů. Historie není biflování. Porozumět dějinám, znamená pochopit souvislosti. Uzlové body dějin byly dějinami rozhodujících okamžiků. Sledování rozhodujících okamžiků dějin od začátku letopočtu do konce středověku je náplň této knihy. Získejte přehled! Rok po roce procházejte dějinami světovými, českými a dějinami českého regionu. Získáte přehled v souvislostech. Zjistěte, proč šla historie právě tou cestou, kterou šla. Ke známým i neznámým historickým faktům čtěte někdy objevné, někdy humorné či detektivní nečítankové úvahy, fejetony, malé eseje, překvapivá odhalení autora, známého spisovatele a publicisty. Názvy některých kapitol prvního dílu: Člověk v řadě. Kdo sahal na zadek Věstonické Venuši? Kdo vymyslel Čechy? Výpravný seriál o svaté Ludmile. Historie jako Růžová zahrada. Taková normální rodinka. Morytát o strašném hladu. Krvavá jarmareční píseň o univerzálních vrahounech. Reportáž z upálení Mistra Jana. Železná a zlatá superstar. Galimatyáš s Václavy na trůnu. Jak svatý byl svatý Johánek. Z temnoty dějin vystupuje Přísňák. Liška ryšavá na české stopě, Husitství do šuplíku atd.

Publikácia je výsledkom dlhoročného výskumu v početných zahraničných a domácich archívoch štátnej, cirkevnej i súkromnej proveniencie a ako prvá publikácia na svete aj výskumu v no-vosprístupnenej pozostalosti hlavného architekta vatikánskej východnej politiky kardinála Agostina Casaroliho v Historickom archíve Štátneho sekretariátu Svätej stolice. Vychádzajúc z tejto bohatej pramennej základne knižka systematicky sleduje a vysvetľuje spleť udalostí a príčinných súvislostí vo vzťahoch medzi Svätou stolicou a Slovenskom a vo vývoji vatikánskej východnej politiky 1962 -1989, začleňuje ich do širšieho kontextu medzinárodného vývoja, oscilujúceho medzi rôznymi fázami studenej vojny a uvoľnenia, do dynamiky vnútroblo-kových a vnútropolitických súvislostí, vnútrocirkevného vývoja v pokonci-lovej Cirkvi a spoločenských a kultúrnych premien a hľadá odpovede na zásadné otázky: *V akom historickom kontexte sa táto politika zrodila? *Bola jedinou cestou na zabezpečenie prežitia pre prenasledovanú Cirkev, alebo naopak rezignáciou voči komunistickej moci, ktorá ju nútila ku kompromisom, redukovala jej možnosť otvorene denuncovať perzekúciu a otvárala dvere pokusom o jej inštrumentalizáciu v prospech záujmov domácej politickej moci i veľmocí? *Aká bola rola „slovenského faktora" v tejto politike? *Prečo sa najťažšie rokovania s najmenším úspechom viedli práve o slovenských otázkach s Československom?

Fenomén hlavného mesta prirodzene láka obyvateľov krajiny, aby sa tu usádzali. Nachádzajú to viac pracovných príležitostí, možnosti uplatnenia, zvýšenia kvality života či zlepšenia sociálneho statusu. Dnešná Budapešť oficiálne vznikla v roku 1873, keď sa tri predtým samostatné mestá Budín, Pešť a Starý Budín zlúčili do jedného mesta. Budín a Pešť tvorili spoločnú mestskú aglomeráciu už pred oficiálnym zlúčením, čo podporilo otvorenie reťazového mosta cez Dunaj v roku 1849, a v slovenskej historiografii sa pre túto aglomeráciu vžilo pomenovanie Pešťbudín. Autor člení monografiu na päť kapitol. V prvej si všíma, ako bol vnímaný Pešťbudín, resp. už Budapešť v slovenskej spoločnosti v tretej štvrtine 19. storočia. Prevláda jej negatívne hodnotenie, keď je hlavné mesto vnímané ako miesto národného odnárodnenia, morálneho a náboženského úpadku, ktoré sa potom následne prenáša do slovenského prostredia. Všíma si jednotlivé sociálne skupiny, ktoré sa podieľali na národnom živote – inteligenciu, meštianstvo i sezónne robotníctvo. Druhá kapitola približuje formovanie národného života Slovákov v meste v prvej polovici 19. storočia. Nezanedbateľnú rolu tu má Ján Kollár, ktorý založil v Pešti samostatný slovenský evanjelický zbor. Ten si postupne vybudoval faru, školu a kostol na dnešnej Rákócziho ceste (tzv. Lutherov dvor), ktorý slúžil slovenskej komunite do 60. rokov 20. storočia. Približuje snahy tunajších vzdelancov okolo Martina Hamuljaka o zakladanie slovenských inštitúcií. V samotnom jadre práce (kapitola č. 3 až 5) predstavuje autor snahy pešťbudínskych Slovákov v období neoabsolutizmu, politického uvoľnenia v 60. rokoch a po rakúsko-uhorskom vyrovnaní. Autor svoju publikáciu ukončuje rokom 1875, kedy po zatvorení slovenských gymnázií a Matice slovenskej aj v Budapešti nastáva pokles slovenských aktivít v meste a zaniká aj politický prúd Nová škola slovenská na čele J. Bobulom, ktorý sa usiloval o rokovanie s uhorskou vládou a rozširovanie používania slovenčiny v úradoch a na stredných školách. Centrom národného života sa potom stáva hlavne slovenská evanjelická fara, kde pôsobil D. Bachát. Publikácia približuje osobnosti, ktoré sa podieľali na národnom živote (J. Palárik, J. Podhradský, J. Francisci, V. Pauliny-Tóth, J. N. Bobula, D. Bachát...), v Pešťbudíne vychádzajúce noviny a časopisy (Katolícke noviny, Pešťbudínske vedomosti, Slovenské noviny, Sokol, Černokňažník, Junoš, Dunaj...) a organizovanie miestnej slovenskej spoločnosti formou stolových spoločností, národných podujatí či spolkov (Slovenský spolok, Slovenský spevácky spolok, Zábavno-poučný slovenský spolok, Pomocná pokladnica, tlačiareň Minerva). Výraznú úlohu zohrával aj cirkevný život. Kým slovenskí evanjelici mali zabezpečenú slovenskú výchovu prostredníctvom školy a cirkvi, slovenskí katolíci tu nemali školu, kde by sa deti miestnych Slovákov vzdelávali v slovenčine. Takisto bohoslužby so slovenskými kázňami sa konali len obmedzene. V publikácii získava čitateľ komplexný pohľad na národný život Slovákov v hlavnom meste Uhorska v prvých troch desaťročiach 19. storočia, ktorý sa rozvíjal na pozadí vtedajšej uhorskej spoločnosti. Po útlme národného hnutia v polovici 70. rokov 19. storočia nastáva ďalší rozmach národného života Slovákov v hlavnom meste od polovice 90. rokov po nástupe novej mladej generácie (napr. M. Hodža).

Publikace zpřístupňuje na mapách, kartografických modelech, vyobrazeních, grafech a kartogramech hierarchicky uspořádaný soubor vybraných poznatků moderní české historické vědy po roce 1989 vztahujících se k českým a slovenským dějinám, zasazených do evropského, především středoevropského prostoru. Cílem projektu bylo zpracování výsledků historického bádání v mezinárodních souvislostech kartografickou metodou. Pět oddílů hlavní, atlasové části publikace sleduje jednotlivá historická období: pravěk, středověk, raný novověk, novověk a moderní dějiny. Jednotlivé historické mapy provázejí odborné komentáře, publikace je doplněna dalšími grafickými pomůckami (reprodukcemi pramenů, grafy, tabulkami, kartogramy, počítačovými modely atd.).

Únor 1948. Velká chvíle premiéra Klementa Gottwalda. Dvanáct demokratických ministrů jeho vlády podává demisi s vidinou, že Gottwald padne a prezident Beneš jmenuje prozatímní úřednickou vládu, která zemi dovede k předčasným volbám, v nichž už by komunisté rozhodně nevyhráli. Během několika rozhodujících dnů se ale tento taktický manévr ukazuje jako politická hloupost a hrubé podcenění protivníka.

Dvojica autorov zberateľom starých pohľadníc a poštových celistvostí predkladá tento dokument na uľahčenie určenia, z ktorého mesta a obce na terajšom území Slovenskej republiky skúmaná pohľadnica alebo Celina pochádza. V jednotlivých častiach je abecedný zoznam názvov miest a obcí v maďarskom jazyku a ich súčasný názov. V ďalšej časti je zoznam miest a obcí v slovenskom názve a zároveň ich názov v maďarčine.

Třetí díl "Erbovní mapy" pokrývá území severovýchodně od Kolína a Poděbrad na rozhraní středních a východních Čech. Na východě jsou šlechtická sídla graficky zmapována až k Pardubicím a Hradci Králové, na severu se podíváme do okolí Jičína, Sobotky a Nové Paky. Mapa graficky zobrazuje dosud stojící zámky, hrady a tvrze této oblasti. Sídla, která se nedochovala, jsou většinou zaznamenána pouze příslušnou značkou. Významnější z nich jsou zakreslena nikoliv jako zříceniny, ale v ideální podobě z časů jejich zašlé slávy. Jednotliví stavebníci z řad šlechty či církevních a světských organizací jsou zde představeni pomocí svých erbů. Další zobrazené erby patří rodům žijícím na tomto území dlouhodoběji, z nichž některé se po svém sídle jmenují, nebo jeho jméno mají ve svém přídomku. Erbovní mapa, jejíž jednotlivé díly budou postupně vycházet, je pokusem zachytit z trochu jiného pohledu to nesmírné bohatství hradů, zámků a tvrzí, které v Čechách stály, rozpadávají se a z nichž ty šťastnější dosud stojí.

Kniha Štrbské Pleso a Štrba na starých pohľadniciach je ďalším titulom z edície Na starých pohľadniciach. Publikácia pomocou viac ako 150 pohľadníc z prvej polovice 20. storočia, ktoré sú zaradené do topografických alebo tematických skupín, predstavuje rôzne kapitoly z dejín tatranskej osady Štrbské Pleso a obce Štrba. Kniha prezentuje dvojicu podhorského a horského sídla a ich neopakovateľných krajinných tatranských panorám.

Publikácia sa zameriava na problematiku konštituovania a činnosti slovenského povojnového exilu spätého so Slovenskou republikou z rokov 1939 – 1945 a vplyvu jej režimu v širších súvislostiach vnútropolitického a medzinárodnopolitického vývoja v nasledujúcom období od roku 1945 do konca 60. rokov minulého storočia. Autori analyzujú nástup a aktivity mladoľudáckej generácie po vypuknutí Povstania, venujú sa protipovstaleckým a protičeskoslovenským aktivitám v záverečnej etape krízy režimu, taktiež prechodu do politického exilu v závere druhej svetovej vojny i po jej skončení. Publikácia ponúka aj menej známe fakty o činnosti exilových centrál, o vysielači Barcelona, o spolupráci bývalých mladoľudákov so spravodajskými orgánmi západných mocností na okupovanom rakúskom území, ale aj o aktivitách československého delegáta v londýnskej komisii Spojených národov pre vojnové zločiny, o činnosti domáceho ilegálneho hnutia i o ďalších otázkach. Kniha je určená nielen historikom, ale aj širšej čitateľskej verejnosti.

Kniha Genius loci / (roz)hovory o Slovensku vyšla vo vydavateľstve DAJAMA v roku, v ktorom časopis Krásy Slovenska oslavuje deväťdesiate výročie vzniku. Do knihy je zaradených devätnásť profilových rozhovorov, ktoré v časopise vyšli počas posledných rokov. Spolu dvadsať osobností slovenskej kultúry v nich prostredníctvom otvorených a úprimných výpovedí rozpráva o svojom vzťahu k Slovensku. Presne pomenúvajú nielen miesta, z ktorých vyšli a ktoré majú najradšej, ale aj pocity a zážitky, ktoré ich s rodnou krajinou a najmilším kútom v nej spájajú. Netaja sa obdivom k Slovensku a jeho krásam, ani obavami o budúcnosť ohrozených hodnôt. Táto kniha je slovným i obrazovým putovaním po stopách doma i vo svete uznávaných ľudí, ktorí Slovensko dôverne poznajú, hlboko ho precítili a vedia o ňom pútavo rozprávať. Azda najdôležitejšie však je, že robia veľa pre túto krajinu a to, čo hovoria, nás oslovuje krásou, pravdivosťou a spontánnosťou. Je to vzácny dar určený nielen nám, súčasníkom, ale aj tým, ktorí prídu po nás. Aby si raz mohli listovať v cennom dokumente naplnenom múdrymi myšlienkami a krásnymi fotografiami.

Brezalauspurc - na križovatke kultúr je prvá z piatich častí rozsiahlej monografie o dejinách Bratislavy a jej regiónu od prvých stôp osídlenia do konca 20. storočia. V obsiahlom prvom zväzku podáva tím renomovaných vedeckých pracovníkov komplexné dejiny mesta od praveku do raného stredoveku. Históriu mesta a jeho obyvateľov zaraďujú autori do širšieho kontextu a poukazujú na úzku zviazanosť s okolitými regiónmi nielen na Slovensku, ale aj s dejinami susediacich regiónov Rakúska, Maďarska a Česka. Venujú sa dejinám osídlenia mesta, sociálnej aj politickej situácii daného obdobia, vojnovým udalostiam i bežnému životu v širšom okolí dnešnej Bratislavy. Bohatý ilustračný materiál spolu s erudovaným textom predstavuje zaujímavý dobový obraz mesta od nálezov stôp prvých osád až po Prešporok a Prešporákov v 12. storočí. Publikácia bude mať prílohu DVD s mapami, doplnkovým obrazovým materiálom, s plánmi vybraných lokalít a s resumé v nemeckom jazyku.

Druhé pokračovanie knihy "Horná Súča - Túlačky históriou" nás zavádza do sveta fascinujúcich príbehov a významných osobností tejto obce. Autor Milan Vrba nám približuje životné príbehy miestnych občanov, ktorí formovali osud Horná Súče počas tohto obdobia. Ich príbehy odhalujú bohatý kolorit minulosti.