Ve své nejnovější knize se Deborah E. Lipstadtová zabývá otázkou současného antisemitismu, neboť v posledních letech byl zaznamenán nápadný nárůst výskytu antisemitských projevů fyzické i rétorické povahy. Autorka se ptá: týká se veškerá kritika výhradně státu Izrael? Vidíme antisemitismus tam, kde žádný není? Odmítají někteří vidět antisemitismus tam, kde evidentně je? Upozorňuje, že když jsou terčem nenávistné rétoriky a předpojatosti Židé, logicky se nemohou cítit bezpečně ani ostatní menšiny; je pravděpodobné, že Židy to neskončí. A platí to i opačně: pokud se terčem nenávisti a předsudků stane jiná menšina, Židé by neměli mít pocit, že jsou proti takové zášti imunní; je pravděpodobné, že ani těmito skupinami to neskončí. Text je koncipován jako korespondenční dialog profesorky Lipstadtové s fiktivními postavami pedagoga Joea a studentky Abigail. Oba mladí lidé, znepokojení projevy antisemitismu ve svém okolí a všude na světě, kladou své mentorce otázky a ona v odpovědích odhaluje podstatu, kořeny, skryté projevy a důsledky antisemitských tendencí v moderní společnosti.

Cudzinci sa zhodujú na tom, že Taliani žijú v prekrásnej krajine plnej umeleckých pokladov. Sú považovaní za spokojný národ, ktorý sa rád zabáva a vyniká v gastronómii, móde a dizajne. Sú známi svojím famóznym spevom a kuchárskym umením a príšernými organizačnými schopnosťami. Od Talianov sa očakáva, že budú krásni a démonickí milenci. Od Talianok, že budú vášnivé a atraktívne, vynikajúce kuchárky a bezhranične milujúce mamičky. S rovnakou vášňou sa Taliani venujú tiež stolovaniu. Keď príde na prípravu akéhokoľvek jedla, talianske nadšenie nepozná hranice. Pomyselnou bodkou je dobré víno, ktoré síce popíjajú zvyčajne len pri jedle, ale to neznamená, že by sa nejako obmedzovali. Taliansko je tiež krajinou protikladov. Je to krajina katolíckej cirkvi aj krajina mafie. Jej technické vymoženosti patria k najpokročilejším na celom svete a jej kanalizácia k tým najzastaranejším. Rozdielne črty svojho obyvateľstva Taliani vysvetľujú priamočiarým delením krajiny na sever a juh. Taliani sú štedrí, ale k ich štedrosti pristupujte opatrne, pretože v Taliansku so sebou len máloktorý darček nenesie žiadne záväzky. Taliani sú úžasní herci, a ich život často pripomína jedno veľké predstavenie. Napríklad neuveriteľný taliansky dabing môže za neuveriteľný úspech podradných amerických seriálov, v ktorých dokázala nefalšovaná vášnivosť dabovaných verzií úspešne zakryť podpriemernú kvalitu pôvodných dialógov. V knihe sa zábavne dočítate oveľa viac o každodennom živote a povahe Talianov, aby ste ich lepšie pochopili a ľahšie s nimi nadviazali kontakt. Nechajte sa inšpirovať a spoznajte taliansku dušu!

Slovanské symboly to sú vzory tradičnej výšivky, predmetov ľudovo umeleckej výroby a výzdoby domov, ako aj predmety, spojené so slovanskými bohmi. Chápanie symboliky zázračných predmetov pomáha porozumieť slovanskej mytológii, zvykom, tradíciám a znameniam. Načo potrebujeme poznať slovanské symboly? Slovanská symbolika je neuveriteľne bohatá. Hľaďte na výšivku, ktorou sa zdobí tradičný odev. Všetko v nej je premyslené, každý obrat vzoru, znak, vložený do celkového obrazu výšivky všetko má svoj význam. Jednako, pre nezasväteného pozorovateľa je to jednoducho zastaraný spôsob výzdoby odevu, kde tajomstvo slovanských symbolov zostáva pred ním ukryté. Tu je niekoľko dôvodov pre spoznanie a osvojenie si slovanskej symboliky: *pre pochopenie slovanských mýtov a legiend, ich vizuálneho vnímania, *pre spoznanie svetonázoru našich dávnych Predkov, *aby sme sa naučili čítať slovanské symboly na odevoch, domácich predmetoch, *výzdobe domu, určovať účel rituálnych predmetov, *aby sme si vedeli vybrať vhodný amulet pre seba aj svojich blízkych. Zdroje poznatkov o slovanskej symbolike Vznikajú spory ohľadne prameňov slovanských symbolov. Jedny zdroje pripisujú našim vzorom starodávne korene, vidia v nich zložité schémy, zobrazujúce usporiadanie sveta. Iné sa naopak s nedôverou stavajú k slovanským symbolom, dokonca aj k takým známym, ako Kolovrat alebo Hviezda Rodu, nazývajúc ich replikami. Kde je pravda? Stačí si pozrieť staré ručne šité odevy, bohato zdobené slovanskou symbolikou, ktoré sa zachovali na celom území slovanského sveta a presvedčíme sa o tom, že vznikla pred mnohými stáročiami. Staré mamy a starí otcovia, ktorí ešte vedia vyšívať a vyrezávať tradičné vzory, ich význam vôbec nespájajú s vesmí-rom, so zložitými výpočtami a ich pôvod nevysvetľujú zamotanými teóriami. Za pravé považujeme všetky slovanské symboly, s ktorými sa stretávame na zariadení domov, ľudovej výšivke, amuletoch, nájdených pri vykopávkach starobylých miest. Vysvetlenie hľadáme jednoduché, blízke prírode, spojené s našimi mýtami. Jednoduché však neznamená primitívne. Práve v jednoduchosti slovanského vzoru, v možnosti vysvetliť aj malému dieťaťu význam tradičných vzorov spočíva hlboká múdrosť. Ktoré slovanské symboly poznáme? Slovanské symboly môžeme rozdeliť do skupín rôznymi spôsobmi. Napríklad, podľa ich vzťahu k slovanským bohom. V tom prípade sa vedľa seba ocitnú Hromovník a Hromový Kríž ako aj kovaná sekerka. Obidva znaky sa otáčajú k slovanskému bohu búrky Perúnovi. Znaky môžeme rozdeliť aj podľa ich aplikácie. Vtedy rozdelíme slovanské symboly na tie, ktoré sa vyskytujú na oberegoch (ochranných amuletoch), alebo sú vyšité na odevoch, vyrezané na zariadeniach slovanských chalúp a nachádzajú sa na rôznych predmetoch. Napríklad, znakom Svaroga bude Hviezda Rusi s ostrými hrotmi alebo kladivo, symbol Boha-Kováča. Niektorí bohovia majú slovanské symboly, spojené s vyobrazením zvierat. Podobné znaky sa vzťahujú predovšetkým k Bohu Velesovi. Medzi jeho symbolmi nájdeme hadí kameň, pečať Velesa v tvare laby medveďa a vlka. Dokonca samotný znak Velesa v tvare prevráteného písmena «A» ktorý sa inak volá aj «býčia hlava».

V knize Mýtus a skutečnost shrnuje autor dosavadní poznatky o mýtu. Zamýšlí se nad jeho definicí, zabývá se jeho strukturou a funkcí a dále probírá tematicky jednotlivé typy mýtů. Všímá si mýtů o původu a kosmogonických mýtů, mýtů a rituálů obnovy, mýtů o konci světa, mýtů návratu, mýtů přežívajících v křesťanství i v moderním světě, a to včetně vztahu mýtu a sdělovacích prostředků.

Globální svět čelí vážným společenským problémům, jejichž dopady můžeme vidět i v Evropě. Evropská unie, jejímž hlavním posláním je udržování míru a prosperity v rámci všech členských států, se ukázala být velmi nesourodým uskupením, které jen těžko nachází shodu na řešení komplexních problémů, jako je například i stále probíhající migrační krize. Důsledkem jsou rostoucí protievropské nálady, které představují živnou půdu pro novou vlnu populismu a nacionalismu, a to nejen v postkomunistických zemích, ale i na politické scéně tradičních demokracií. S ohledem na události, kterým musíme jako společnost v posledních letech čelit, si klademe v této knize otázku, jak se žije Čechům v současné Evropě. Konkrétně se pak snažíme zachytit hodnoty a postoje obyvatel České republiky v porovnání s lidmi žijícími v dalších evropských státech. Kniha nabízí opravdu zevrubnou analýzu postojů Evropanů v mnoha oblastech jejich života, ať už jde o jejich celkové hodnotové nastavení, spokojenost s životem, obavy z kriminality a migrace, kvalitu demokracie nebo sociální kapitál.

Milyen elképzelései vannak a fiataloknak majdani munkalehetőségeikről? Mit tehet a család és a közvetlen környezet azért, hogy a tinédzserek olyan értékrendet és szokásokat alakítsanak ki, melyek hasznosak lehetnek felnőttkori boldogulásuk szempontjából? Csíkszentmihályi Mihály és Barbara Schneider egy máig egyedülálló kutatás segítségével adnak választ ezekre a kérdésekre. A jövő tudósait képző elitiskoláktól a leghírhedtebb intézményekig számos amerikai középiskolában gyűjtöttek adatokat, melyek elemzésekor kiemelt figyelmet fordítottak a flow-élményre. Miközben sok régi elképzelésünkre rácáfol, az Életre hangolva útmutatót ad ahhoz, hogyan vezethetjük rá a tinédzsereket egy sikeres jövő felé vezető útra. Csíkszentmihályi Mihály Prima Primissima és Széchenyi-díjas pszichológus. Tagja az Amerikai és a Magyar Tudományos Akadémiának. A flow-elmélet atyja, a boldogság és kreativitás egyik legismertebb nemzetközi kutatója.

Dílo Hanse Kelsena (1881–1973) vzbuzovalo ve své době velkou odezvu nejen v německy mluvících zemích, ale i v Československu, a to zejména díky tzv. brněnské škole právní teorie. Její stoupenci v čele s prof. Františkem Weyrem Kelsenovy statě překládali a zpřístupňovali československé odborné veřejnosti. Kelsenovy myšlenky tak ovlivnily československou právní vědu a právem patří v našich zemích mezi klasická právnická díla. Předkládaná kniha je souborem všech Kelsenových děl, která v letech 1914­–1938 vyšla v češtině, a to buď knižně, nebo časopisecky. Svazek obsahuje tyto statě: Sociologická a právnická idea státní (1914) Rakouská spolková ústava (1921) Základy obecné teorie státní (1926) Problém parlamentarismu (1926) Juristický formalismus a ryzí nauka právní (1929) Ryzí nauka právní (1933) O podstatě a hodnotě demokracie (1933) Státní forma a světový názor (1937) K reformě společnosti národů (1938)

Környezeti ?szempontból az emberi tevékenység már hosszú ideje meghaladja a Föld teherbírási és megújulási képességeit. Az egyéni felelősség a környezettudatosságban ugyan kritikus és sokat citált tényező, azonban a környezeti kihívásoknak megfelelő, nemzeti szint felett álló és rendszerszintű beavatkozásokat végrehajtani képes, globális léptékű irányítási struktúrákról sokkal kevesebb társadalmi párbeszéd zajlik. Angus Forbes e formabontó kötetében bebizonyítja, hogy megfelelő gazdaságszabályozási lépésekkel a bioszféra globális kormányzása igenis lehetséges. Forbes egykor a londoni City neves pénzügyi tanácsadója, a James Capel és a Merrill Lynch tőzsdeügynökség, valamint a GLG Partners alapkezelő cég tapasztalt szakértője volt, mindemellett pedig elkötelezett környezetvédő. 2007-ben azonban kilépett a pénzügyi szféra kötelékéből, és egy merőben új, hatékonyabb transznacionális összefogás kialakítására hívja fel a figyelmet. A tényekkel, adatokkal és változatos statisztikákkal átitatott, szemléletes könyvében Forbes lebilincselő érvelést kínál a bolygó megmentésére, különös tekintettel az adóztatás és az egyéb gazdaságszabályozási lépések nyújtotta lehetőségekre. Személyében ugyanis találkozik a kapitalizmus működésének tapasztalata, a fogyasztás és a tőkeallokáció legjellemzőbb tulajdonságainak ismerete, valamint a progresszív kormányzási módokkal és a környezet védelmével kapcsolatos tudás és elhivatottság. Ez tette lehetővé számára, hogy egy egyedülálló megoldásra, Bolygónk Globális Hatóságának (Global Planet Authority, GPA) létrehozására tegyen kimunkált javaslatot.

Gondolkodott ma már a nemén? Gender-esélyegyenlőség, a nemek sokfélesége – mindenki erről beszél. Húsz év alatt észrevétlenül beszivárgott az összes hierarchiaszintre ez az abszurd ideológia, és mostanra teljes a káosz. Esélyegyenlőségi megbízottak, egyházak, vállalkozások, hivatalok – mindenki tud a témáról. Genderesítjük a játszótereket, a közlekedési lámpákat, a vécéket, a tanmeneteket, a nyelvet, sőt még a Bibliát is. Egyre több polgárnak lassan kezd derengeni, hogy mindennek kétes haszna és értelme van, az adóforintokat viszont rendíthetetlenül fölemészti. Az egyetlen pozitívuma: ritkán ilyen szórakoztató egy világjobbító szándékkal föllépő ideológia! Ezért megérdemli a genderőrület, hogy annak tekintsük, ami: egy nagy komédiának. Függönyt fel!

„Hitler és Németország sohasem volt egy és ugyanaz.” Amikor a kegyetlen elnyomó rezsim 1933 után átvette a hatalmat, a németek azon része, akik közül a többség – nagyjából 20 millióan, a lakosság kétharmada – soha nem szavazott a nemzetiszocialistákra, igyekezett meglapulni és óvni a családját. Vidékre költöztek vagy színleg támogatták a rendszert, miközben a náci propaganda és az álhírek közepette próbálták kitalálni, mi zajlik valójában a Harmadik Birodalomban. Az állandó fenyegetettség és létbizonytalanság ellenére sok hétköznapi ember mégis erőt merített az ellenállás valamilyen formájához, bár tudta, hogy ezzel akár az életét is kockáztatja. Többen voltak a bátor ellenállók, mint amennyiről a hivatalos statisztikák szólnak: tanárok, ügyvédek, gyári munkások, háztartásbeliek, boltosok, egyházi emberek, szakszervezeti tagok, katonatisztek, arisztokraták. Míg a korabeli ellenállási mozgalmaknak komoly szakirodalmuk van, Catrine Clay most hat páratlan életúton keresztül elsőként mutatja be a német ellenállás egyéni formáit is. Korabeli emlékiratokon, feljegyzéseken, fényképeken és visszaemlékezéseken alapuló, szépirodalmi igényességgel megírt könyvében végigkövethetjük azoknak a jó németeknek a sorsát, akik megszenvedték a nemzetiszocialista diktatúra, majd a nácik által kirobbantott háború éveit, és végül a bűntudattal és vádaskodással terhelt időszakot a háború után.

A könyv megalkotásának ötlete az volt, hogy megörökítse a biztosítás szerény eredetét egy kávéházban (nem bíróságon vagy parlamentben) való alkalmi csevegésből, majd a különféle esetjogokból, amelyek megerősítették az alapelveket, például - az életbiztosítási törvény 1774 , mely a biztosítási érdek elvét szükség szerint megerősítette MINDEN biztosítási szerződésben. Folyamatosan figyelemmel kísérjük az évek során bekövetkezett evolúciót a mai álláspontig, ahol a biztosítás szabályozott ágazat, és a legutóbbi, 2012-ben és 2015-ben hatályba lépett törvények, most áthelyezik a felelősséget a biztosítókkal kapcsolatos kockázatokkal kapcsolatos lényeges tények kikérésére és az 1906. évi Marine Insurance Act követelményeire, amely több mint 100 éven át állt fent a 2012. és 2015. évi törvényekig. Végül nem hagyhatjuk figyelmen kívül az informatikai korszak beköszöntét, amikor a biztosítási kötvényeket perceken belül értékesítik és kötik az interneten vagy a telefonos központokon keresztül. A telefonon megkötött kárigényeket és a pénzeket közvetlenül az ügyfelek bankszámlájára utalják, anélkül, hogy szemtől szemben találkozás történne a biztosítóval. Nem hagyhatjuk figyelmen kívül azokat az új terjesztési csatornákat, ahol a szupermarketek és a bankok most értékesítik a biztosításokat. El tudja képzelni az ipart mondjuk 5 év múlva?

This book penetrates the ancient UFO evidence that has successfully been collected and tied to the Sumerian tablets of Mesopotamia and the ancestral bloodline of Jesus Christ. The author believes that modern unidentified flying objects, the story of creation of the Book of Genesis, the life of Jesus, and the ancient off-earth aliens of time gone are not only related but that they must be the same phenomenon. Namely, the same quasi-eternal space humans interacting with Earth during different periods of its history. The hypothesis of a real-life galactic empire, realistically dressed with the idea of ‘a Force’ and dominating this region of the Milky Way is introduced. The humans of Earth are in for a real shock when it becomes clear that we might eventually become members of a rebel alliance. Four galactic human species are recognized from Earth’s own records! You are about to uncover the author’s 37-year research on the obscure origin, the current psychological condition, and the expected detrimental destiny of the humans of Earth. But there is a dark side: If this book’s recommendations are largely ignored, the author predicts World War III by the year 2017. The Lost Planet of Enki derives from Bonilla’s Chronicles of Moon Earth, a special collection of alternative non-fiction titles dealing with the ancient Anunnaki (as never before portraited), Earth’s geo-biological evolution, and the author’s relentless attacks on the dangers of religious separatism. The C of ME is located at https://hespesky.com. Whatever additional information you might need from Phone Books Publishers before hitting the Buy Button is located at the retailer’s preview pages of this title.

Vajon ?mi vezérel bennünket: a gyors (intuitív) vagy a lassú (racionális) gondolkodás? Az elfogadott tudományos nézet szerint az ember természettől fogva racionálisan gondolkodik, érzelmei és intuíciói pedig csak megzavarják. Ez a mainstream közgazdaságtan alfája és ómegája, a racionális döntéshozatal és ítéletalkotás. Mindannyian igyekszünk ennek megfelelni, azt hisszük, többnyire logikusan gondolkodunk, és ha kudarcot vallunk, másokban vagy magunkban keressük a hibát. Daniel Kahneman feje tetejére állította a racionalitásba vetett hitünket. Néhai kollégájával és barátjával, Amos Tverskyvel három évtizeden keresztül folytatott pszichológiai kísérleteikből azt a következtetést vonták le, hogy elménk nem mindig olyan racionális, mint feltételezzük. Intuícióink, érzelmeink, benyomásaink – hibáival, torzításaival és zsenialitásával együtt – lényeges szerepet kapnak elemző logikánkban. Gyors és lassú gondolkodásunk kölcsönösen hat egymásra, és ha kitüntetett szerepet tulajdonítunk a racionalitásnak, önmagunkat csapjuk be. Ahogy Kahneman fogalmaz: „Rendszerint túlbecsüljük a világ működésével kapcsolatos tudásunkat, és alábecsüljük a véletlen és a szerencse szerepét.” Gondolatai nagy hatással voltak számos tudományterületre, beleértve a pszichológiát, a közgazdaságtant, az orvostudományt, a pénzügyi viselkedéstant és a politológiát, de csak most először adja közre összefoglalóan egész életművét.

A bürokráciáról és a hivatalnokokról mindenkinek van személyes tapasztalata. A hivatali érintkezés élménye sokszor rendkívül intenzív, mert bennünket, illetve hozzánk közel állókat érint. Ezen túlmenően a média is rendszeresen beszámol visszaélésekről, sikkasztásokról, elhibázott beruházásokról, áthelyezésekről, korrupcióról vagy szükséges reformról, illetve az ezzel szemben kifejtett ellenállásról. A klasszikus és a modern szépirodalom szintén termékeny a bürokrácia leírását illetően, és nem utolsósorban a filmművészetben is fontos szerepet játszik a közszolgálat - legyenek azok akciófilmek, vígjátékok vagy szerelmes filmek. Gazdag szakirodalom foglalkozik a 'hivatalnokok', 'közalkalmazottak", 'közszolgák', 'bürokraták', 'közszolgálati dolgozók', 'közszolgálati elitek' és 'a hatalom birtokosai' témájával. Bár az elnevezéseket eltérően használják, mégis a személyek ugyanazon körét értjük rajtuk. Politika és közszolgálat között nem szokás különbséget tenni, a kettőt együttesen államként fogták fel. Társadalmi változások idején a közszolgálat személyi állománya csökken és elveszíti távlati perspektíváit; ezáltal gyengül a szociális állam, és újrarendeződik az államiság. Demográfiai folyamatok, illetve háborúk, járványok, népvándorlások, természeti katasztrófák, valamint gazdasági válságok ragyogóan indokolják a közszolgálat bővítését és a vagyon újraelosztását. Ezért ha válságok és katasztrófák nem következnek be kielégítő mértékben, a politika képes ilyeneket előidézni. Ezek általában még kiterjedtebb közszolgálatot eredményeznek - az örök körforgásban megint kezdődhet elölről a bürokrácia megújulása és növekedése. A közszolgálat a mérleg nyelve, rajta múlik, hogy a konfliktusokat és az ellentéteket táplálják-e. Az állam elsimíthat, illetve kiélezhet konfliktusokat, de ebben a politikának van szerepe, és a közszolgálat szolgálatkészségének vagy ellenállásának is.

Sabatina James Iszlámoktatás a német iskolákban. Nyilvános felhívások a máshitűek megölésére. A sáría németországi bevezetésének követelése. Mekkora veszélyt jelentenek a valóságban a radikális iszlamisták a demokráciára, az európai jogrendre? Sabatina James, a muszlim családba született keresztény aktivista könyvében felhívja a figyelmet a korlátlan tolerancia következményeire, s magas színvonalon, mégis érthetően magyarázza el, hová vezethet a meggondolatlan cselekvés. Sabatina James 1982-ben Pakisztánban született, muszlim családban. 10 éves korában a család Ausztriába költözött. Sabatinát nem sokkal később házasságra akarták kényszeríteni egy unokabátyjával, majd amikor megtagadta az engedelmességet, a család halálos ítéletet mondott ki rá. Azóta titkos helyeken én, rendőri védelmet kap. Az általa alapított Sabatina Egyesület iszlám országokból és muszlim családokból származó nőknek nyújt segítséget.

„Hosszú időn keresztül – Széchenyitől és Kossuth-tól Adyn és Jászin át Hajnal Istvánig és Bibóig, sőt 1990-ig – a magyar szellemi útkeresés egyik központi gondolata volt a feudalizmus elleni harc. […] Az utána következő két évtizedben kikerült az érdeklődés homlokteréből. Most az új körülmények között, új módon kell előtérbe állítani.” "A feudalizmusról […] nemigen esett szó az elmúlt két évtized közéletében. Még a kifejezést is alig hallottuk – legfeljebb szaktörténészek belső köreiben használták.Azzal senki sem foglalkozott – legalábbis nyilvánosan –, hogy mi a szerepe a feudalizmus továbbélő hagyományainak a mai társadalom életében és fejlődésében. Nem vizsgálták, hogy milyen szerkezetei és mechanizmusai működnek ma is, milyen formában tudtak-tudnak fennmaradni, és hogy ebben a vonatkozásban a mai magyar élet valósága miben tér el Európa tőlünk nyugatra és keletre eső országainak életétől."

A ?könyv a varázsvesszőnek, ennek a páratlanul érdekes kuriózumnak a történetével kezdődik: hogyan kutatták vele régen a föld mélyének rejtett kincseit, sőt hogyan vadásztak vele régen a föld mélyének rejtett kincseit, sőt hogyan vadásztak vele gyilkosságok tetteseire is. A többi, csevegésszerű kis essay-ben az érdekességek tarka tömegét ontja az olvasó elé az illusztris szerző, mintegy jelképes varázsvesszővel tárva fel őket a századok rétegei alól. Néhány irodalmi ízű fejezetcím: Melyik régi író keresett legtöbbet? – A legunalmasabb műfaj – Restif de la Bretonne gránitnaplója – Tabarin – A csalások lexikona. Bolyongások kerülnek sorra a nyugati nagyvárosok bohémtanyáin. Mi volt a bécsi „Ludlambarlang”? Párisi bohémvilág. Mimi és Musette valódi története. Londoni tavernák. Hova járt Shakespeare és társasága? A régi Velence Márk-terének zenés, álarcos forgataga. Sor kerül a politikára is: A Népszövetség első terve 1713-ból. Divat és politika. A szélkakasok lexikona. Bizarr témák következnek: A gorombaság történetéből. A temetők mosolygó sírkövei. Az egyiptomi piramisok rejtélye. Milliós főnyeremények. Ötven elhangzott rádió-előadása közül a szerző hármat örökít meg: Lavater. Paracelsus. Mirabeau. A modern életből a művelt körök babonái érdeklik a szerzőt: Mi az igazság a „Fáraó átka” körül? A vészthozó gyémántok meséje. Fakírlegendák. A magyar származású genfi médium-csoda. A könyvet a maga nemében páratlan kis tanulmány zárja be: Az amazonok. Létezett-e a régi amazon-birodalom? Koronás amazonok. Kardforgató magyar és lengyel asszonyok. Török őrmester férjhez megy. A saragossai leány. Jeanne Hachette, a fejszés leány. Haarlem hős asszonya. Hivatásos asszonykatonák. Ross anyó. Hannah Snell. A francia forradalom hősnői és a Konvent évidíjai. Napoleon asszonykatonái és a becsületrend női tisztjei.

V této knize řeší autor, kanadský politolog českého původu, záhadu špatné výkonnosti veřejné správy v soudobé Praze. Rok 1990 přinesl městu obnovení demokratické samosprávy. Během dalších let však následoval vývoj neprůhledné správy, problematických rozhodnutí a veřejné deziluze, jevů, se kterými se Praha potýká dodnes. Prostřednictvím rozboru politických rozhodnutí v 90. letech v oblastech dopravní výstavby a rozvoje historického jádra přichází Horák na kořeny daného stavu. Bezprostředně po pádu komunismu se noví pražští političtí představitelé, tváří v tvář složitému a nestabilnímu politickému prostředí, uchýlili k jednoduchým a krátkodobým řešením klíčových politických problematik. Toto chování zakotvilo v Praze problematické politické struktury a normy vycházející z přechodného období, a vytvořilo nové pevné zájmy, které se pak daly jen těžko eliminovat. Kniha se vyznačuje svým v českém kontextu zcela novým přístupem, založeným na detailních případových studiích, a přispívá k obecnějšímu porozumění dynamice a problematikám demokratického vývoje v postkomunistických státech.

Kniha se zabývá stěžejními metodologickými problémy sociálních věd. Úvodem vytyčuje základní problém, jímž je otázka tzv. souměřitelnosti a nesouměřitelnosti sociálních věd s přírodními vědami. Je výpověď sociálních věd explanací podobnou v přírodních vědách, nebo je odhalením smyslu a porozuměním sociálním jevům na bázi objasnění systémů pravidel? Je sociální poznání svou povahou kauzálním vysvětlením, či interpretací? Hledání odpovědí na tyto otázky je propojeno s problémem oddalování podstaty poznávání v sociálních vědách, možnými způsoby výstavby vědeckých teorií a definováním pojmů, explanací a narací v sociálních vědách. Poznávání sociální reality je možné jak prostředky explanace, tak i formou narace. Výsledkem poznání jsou dva různé vědecké obrazy světa, které se liší jak metodologickými východisky, tak i rozdílným přístupem k výzkumnému předmětu a normativností či nenormativností vědeckého diskursu. Explanace se opírá o ideu "nomologického zákona", jak ji známe z nenormativní metodologie sociálních věd. Nově je rozpracována problematika narace, která je představena jako retrográdní analýza. Přestože se explanace a narace vzájemně liší, lze je ve vědeckém zkoumání sociální reality brát jako dva vzájemně doplnitelné přístupy vědeckého poznávání společnosti.

Novorozenci jiných lidí nám mohou připadat jako pasivní, malé bochníčky chleba - hezky vonící a příjemné na dotek, ale hlavně jako něco, co je vhodné akorát tak na povození v kočárku. Když však máme své vlastní miminko, zjistíme, že to je velmi náruživý a složitý človíček plný života. Nemluvňata už v tom nejútlejším věku s ohromnou vervou přímo hltají smyslové podněty a informace ze světa kolem sebe. Miminko jednak absorbuje cokoli, co mu nabízíte, jako obrovská, žíznivá houba, ale také „promlouvá“ a vypráví nám, co potřebuje, co si myslí a co cítí. Každé dítě přichází na svět se spoustou vrozených vlastností a má toho mnoho co říci, a to ještě dřív, než se naučí mluvit.

Örkény István egy helyütt elmondja, hogy a körülményei, az időhiány teremtették meg egyedülálló műfaját, az egyperceseket. Ancsel Éva esetében is hasonló történt: a kényszerű helyzet egy teljesen új műfajt hozott létre. A kórházi ágyon alkotta meg 571 "bekezdését az emberről", amelyek így összegyűjtve első ízben látnak napvilágot. A "bekezdés" szó nagyon találó: távol áll az éles elméjű "okoskodásoktól", poétikus, olykor metaforikus képeivel, hasonlataival viszont teret nyit akár a költészet formái felé, akár egy-egy fiktív vagy néha nagyon is valóságos történet "egyperces" novellába sűrítése felé.

Zdá sa, že západný svet je dnes v kríze. Pod všetkým tým šialenstvom sociálnych médií a politikou v štýle reality šou je však skrytá hlbšia skutočnosť: nechávame sa unášať prúdom, zacyklili sme sa v opakovaní a ocitli sme sa v slepej uličke. Kniha Dekadentná spoločnosť hovorí o tom, čo sa stane, keď bohatá a mocná spoločnosť prestane napredovať – o tom, ako kombinácia bohatstva a technologickej zdatnosti spolu s ekonomickou stagnáciou, patovou situáciou, kultúrnym vyčerpaním a demografickým poklesom vytvárajú zvláštny druh „udržateľnej dekadencie“ , civilizačnú ospanlivosť, ktorá môže trvať dlhšie, než si myslíme. Ross Douthat tvrdí, že nespokojnosť a zmätok dneška sú do veľkej miery odrazom pocitu márnosti a sklamania, pocitu, že budúcnosť nenaplnila dané sľuby, všetky hranice sa uzavreli a cesty vpred vedú len do hrobu. Obávame sa katastrofy, ale istým spôsobom po nej aj túžime. Alternatívou je totiž prijať skutočnosť, že sme trvalo dekadentní: starneme, spohodlneli sme a zasekli sa, odstrihli sme sa od minulosti a stratili vieru v budúcnosť, nezaujímajú nás ani spomienky, ani ambície. Čakáme na nejakú záchrannú inováciu alebo zjavenie a pritom vedno starneme v žiarivom svetle drobných obrazoviek. Douthat napráva aj optimistov, podľa ktorých sme čoraz bohatší a šťastnejší, aj pesimistov, ktorí čochvíľa očakávajú kolaps. Stanovuje diagnózu stavu modernej spoločnosti: ako sme sa sem dostali, ako dlho môže trvať vek frustrácie a akým spôsobom, či renesanciou, alebo katastrofou, sa naša dekadencia môže napokon skončiť. Recenzie: „Zatiaľ najlepšia Douthatova kniha, dielo hlbokej kultúrnej analýzy, napísané elegantne, s provokatívnymi myšlienkami takmer na každej strane. Neprichádza mi na myseľ žiadna súčasná kniha, ktorá preniká do podstaty nášho terajšieho spôsobu života tak ako táto.“ – Rod Dreher autor bestsellerov Benediktova voľba a Neži v lži „Erudované a podnecujúce.“ – Washington Post

Každoročně asi půl milionu lidí umírá násilnou smrtí uprostřed hlubokého míru. Nezdá se, že by se lidé k vraždění rozhodovali bez vážných důvodů a své oběti si vybírali náhodně; vražedné chování vykazuje nějakou logiku. Evoluční biolog Jan Zrzavý ukazuje, jak se genetické i ekologické vztahy mezi lidmi podílejí na naší ochotě vraždit i na riziku, že budeme zavražděni. Proč muži vraždí spíš nevlastní děti, kdežto ženy vlastní? Vraždí se spíš manželky mladé, nebo staré? Proč 20 let po legalizaci potratů prudce klesá počet vražd? Páchají genocidu sousedních skupin i šimpanzi? A proč vlastně Heinrich Himmler nařídil vyšetřování zločinů v německých koncentračních táborech? 2. vydání

Jan Eichler se řadí k našim předním bezpečnostním analytikům. Tématem jeho knihy je rozšiřování NATO směrem na východ a jeho dopady na bezpečnostní situaci v celé Evropě. Veřejnosti předkládá osobitý a fundovaný pokus o aplikaci neorealistické teorie na reflexi vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem v postsovětském prostoru po skončení studené války

O chudobě se dobře diskutuje. Nechceme se na ni ale doopravdy podívat. Měli se víc snažit. Jsou líní. Bez zájmu o vlastní rozvoj. Chybí jim vzdělání. Tyto a spoustu podobných vět si o sobě mohou vyslechnout nezaměstnaní a chudí lidé všech vyspělých demokratických společností. Včetně rodičů německé novinářky Anny Mayrové, která si podobných řečí zažila až dost. A to i od lidí, od nichž by čekala větší pochopení. Dříve se za svůj původ i nezaměstnanost rodičů styděla, dnes už svůj postoj změnila. Pochopila, že společnost potřebuje obraz chudých a neschopných, aby se všichni ostatní mohli cítit dobře, aby si mohli blahopřát, že v životě uspěli. V nekompromisní a úspěšné knize Bídníci Mayrová vypráví osudy své rodiny a zároveň se vymezuje vůči této společenské potřebě. Zkouší si představit svět, který se obejde bez obrazu neúspěšných.

Kniha se zabývá vznikem a vývojem antropologického myšlení na pozadí expanze západní civilizace, od vrcholného středověku po soumrak viktoriánské éry, s přihlédnutím k širším historickým, sociálním a kulturním souvislostem. Autor se pokusil vystihnout svébytnou povahu západní společnosti, utvářenou od prehistorických dob, a porozumět klíčovým epizodám setkávání a střetávání s mimoevropskými civilizacemi a kulturami, které měly osudový dopad na vývoj moderního západního myšlení, vzdělanosti a vědy, například misijnímu úsilí, zámořským výpravám nebo koloniálním výbojům. Ve druhé části své studie podrobně líčí utváření antropologie – jakožto vědecké disciplíny o lidské rozmanitosti a odlišnosti – od raného novověku po počátek dvacátého století, kdy v dějinách tohoto oboru přichází údobí nazývané „klasické“. Pozornost je věnována především biblické antropologii, intelektuálnímu vlivu osvícenství a romantismu na formování moderní antropologie, klasickému evolucionismu, difuzionismu, zrodu rasové ideologie a významu působení Emila Durkheima, Franze Boase, Williama Riverse a dalších výrazných osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století. Přehled se uzavírá těsně před vystoupením Bronislawa Malinowského a vznikem funkcionalistické a konfiguracionistické školy.

Pro rozpoznávání autorství básnických textů nabízí současná stylometrie řadu metod založených na analýze pestré škály textových rysů (např. frekvence slov, frekvence znakových n-gramů). Jeden podstatný aspekt těchto textů ovšem zůstává stranou, a to jejich stránka versologická. Tato kniha proto na třech korpusech básnických textů (českých, německých a španělských) analyzuje, do jaké míry lze versologické charakteristiky využít jako indikátor autorství. Versologické charakteristiky jsou dále využity při řešení dvou případů sporného autorství (veršované drama The Two Noble Kinsmen a básně připisované Gavriilu Batěnkovovi).

Příběh Češky, která přežila turecké vězení. Markéta Všelichová strávila v tureckém vězení tři a půl roku. Ve svých vzpomínkách živě popisuje vše, co jejímu zatčení předcházelo: humanitární činnost, výpravy na Blízký Východ i pomoc Kurdům. Stejně autenticky líčí drsnou realitu tureckých žalářů, vztahy se spoluvězenkyněmi a mrazivé příhody zpoza mříží. Velmi osobní vyprávění odhaluje osud mladé ženy, která se ocitla v nepředstavitelné situaci, a přesto se nikdy nevzdala svých snů o pomoci druhým.

Kniha je příspěvkem do oborové i transdisciplinární diskuze nad podstatou proměn tradiční lidové kultury. Zaměřuje se na procesy, které navzdory řadě nesnází, historických zvratů, politických změn, kulturních a společenských přerodů umožnily projevům tradiční lidové kultury dostat se až na práh třetího tisíciletí. Na příkladu mužského tance odzemku na Valašsku a lidového oděvu na Rožnovsku si všímá proměn, jimiž prošly od konce 19. století. Autorka se snaží důkladněji poznat význam kroje a odzemku při formování lokální a regionální identity, roli nositelů tradice, institucí i osob, které přispívaly a přispívají k poznání i dalšímu uchování a předávání těchto složek kulturního dědictví.

Viete, ako sa musela nevesta správať pri sobáši? Počuli ste už o vádzke? Viete, čo znamenalo, keď sa dieťa hodilo do perín a prečo sa mladucha nemohla obzerať? Aký bol vzťah medzi nevestami a svokrami? Kto bol chýrny výrobca svadobných truhlíc v Rejdovej? Odpovede na tieto a mnohé ďalšie otázky prináša práve táto publikácia. Svadba v obci Rejdová dodnes predstavuje jednu z najbohatších príležitostí, v rámci ktorých je možné spoznať prejavy tradičnej kultúry v ich premenách a dynamike. V tejto hornogemerskej obci predstavovala svadba jednu z najdôležitejších spoločenských udalostí – ešte v polovici 20. storočia trvala niekoľko dní a zahŕňala množstvo obradov a zvykov, jej súčasťou boli nielen magické úkony, veštby, obradové jedlá, odevy, či predmety, ale aj i bohaté spevné, hudobné a tanečné prejavy. Svadbou žila celá obec. Aktívni boli najmä svadobčania, no dôležití boli aj tí, ktorí sa prizerali – stávali sa tak divákmi a zároveň účinkujúcimi veľkého obecného divadla. V knihe nájdete: - 30 kapitol o predsvadobných a svadobných zvykoch, o spoločenskom živote mládeže pred svadbou i o rodinnom živote po svadbe, - doteraz nezverejnené historické fakty, - 113 notových transkripcií, - takmer 200 unikátnych historických fotografií a dokumentov, - viac ako 50 fotografií zo súčasnosti, - fotografie Karola Plicku, - 40 nahrávok tradičného spevu a hudby, - starobylé svadobné reči v rejdovskom nárečí, - autentické výpovede pamätníkov. #svadba #ľudová kultúra #tradičná kultúra #Gemer #Rejdová #ľudové piesne #história Slovenska