Prokop Orel, stárnoucí psycholog, vyrazil v době zimních prázdnin s vnukem a psem do hor. V krajině je zastihne sněhová bouře a výprava uvízne na samotě v roubence. Bílá sněhová idyla se ze dne na den k nepoznání změní. Cesty jsou zavalené stromy, nefunguje spojení, přichází mráz. A pak svitne naděje, je po bouři a stárnoucí muž při obhlídce krajiny objeví stopy, které mu připomínají minulost. Zprvu

Divoký roční běh temnotou úspěšné dramatičky, krachující manželky a matky, femme brutale Lindy Urbanové. Se zvukem tříštícího se domova v uších, s pohledem zanořeným do stále stejných, a přece jiných očí…

Povídková kniha je pozorováním života ženskýma očima. Rodiče, děti, sourozenci, prarodiče, manželé, přátelé. Každodenní situace kolem nás - vnitřní a vnější reakce a vnímání situací. Snaha o pororuzumění sobě i blízkým. Co je minulé a co je přítomné? Co si neseme s sebou z dětství, minulosti, ze včerejška i dneška? Rozhovory i vnitřní monology.

Co se stane, když mezi novomanžele vstoupí oslňující muž a nepozorovaně zanechá svou genetickou stopu? Když zvětralou pohodu letitých štamgastů rozčeří tajemný Poutník, který umí plnit přání? Když si ušlápnutý úředníček vyřídí účty s bourákem s bohatým trestním rejstříkem a kytarou na svalnatém krku? Anebo když mladá a zvídavá novinářka rozvíří prach na oddacím listu manželství, které, ač dávno mrtvé,

Kniha popisuje životní příběh tří kamarádů lékařů, ovlivněný skutečnými osudy jejich pacientů.

Vynikající česká herečka Marie Tomášová, která vtiskla tvář českému divadlu šedesátých let na prknech Národního divadla a Divadla za branou, aby po celých dalších dvacet let nesměla z politických důvodů vstoupit na prkna českých divadel, napsala knihu, která není jen vzpomínáním na dobu minulou, ale svébytným prozaickým textem. Manželka režiséra Otomara Krejči ve své knize prokazuje mimořádný cit pro

Nový román „Lázně v Ráji, aneb Houtyš“ Richarda Medka se odehrává v lázních Sedmihorky v Českém ráji, kam se hlavní hrdina Ricardo dostane po nenadálé události, která se pokouší mu změnit život. Vyhraje nemalé peníze v mezinárodní loterii na tiket, který našel na ulici. Peníze, které mu vlastně nepatří, ale poradit si s nimi nějak musí. V lázních objeví svět, který mu není úplně cizí, setkává se s

Jak za prahem padesátky vyzrát na absurdní grotesku jménem život, onu smrtelnou chorobu na pět písmen? Doktor Štěpán Šafránek z Hradiště, jehož osudy sledujeme v knihách i ve filmech už přes tři desetiletí, má tento recept: navzdory vysokému tlaku sází na hlavu plnou nápadů. Ovdověl a se synem školou povinným se přestěhoval do nového bytu se starými nepřáteli, poněvadž i teď mu nezbývá než bojovat

Deník kastelána vyšel před patnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již říct, že skutečné jméno, k němuž se váží také veleúspěšné humoristické knihy Poslední aristokratka (2012) a Aristokratka ve varu (2013), je Evžen Boček (1966). Zatímco v těchto dvou titulech šlo autorovi především o pobavení čtenáře (Cena Miloslava Švandrlíka za nejvtipnější knihu roku), jeho prvotina je z jiného řečiště,

Silný Kafe

Čtyři roky experimentů s LSD vedou k odvážnému rozhodnutí, že jediné čím lze přispět k zušlechtění světa a cestě k Bohu, je napsat o tom knihu. Odvážné proto, že jazyk skutečnost vždy jen přibližuje. Jazyk je zázrak umožňující komunikaci mezi lidmi, která se i tak často nedaří. A co teprve, když jde o pokus své vlastní pocity, prožitky, sny, vzpomínky a fantazie, myšlenky, předtuchy a vize provázat

Sedm příběhů, sedm hlavních hrdinek, sedm různých osudů majících jedno společné – přebohatý život starých žen, naplněný nejrůznějšími dramaty. Dramaty, jež vycházejí z bohatství i chudoby, životních snů, nesplněných přání. Ale v každém osudu, i v tom nejtěžším, jsou také světlejší stránky. O tom nás přesvědčí i babičky na stránkách této knihy...

Trpce úsměvná kniha, ze které vás bude mrazit. Stárnoucí manželé Novákovi si užívají svůj poklidný maloměstský život, dokud si osud neusmyslí, že jim ho - stejně jako dalším osmi miliardám lidí - úplně převrátí naruby, protože zkrátka začnou padat stromy. Banální a ve své podstatě vtipná událost, která ale dokáže roztočit vír naprosto absurdních událostí, kterým rodina musí čelit. A ochranné přilby

Nový román Petra Stančíka (Magnesia Litera 2015 za prózu) se odehrává v kulisách první poloviny 20. století. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské

Temně agresivní pes se pod vedením odvážné ženy nechal vyvést ze svého bludiště zla. Strhující, cituplný příběh, který má v sobě ponaučení, drama i lásku, popisuje psychický i fyzický vývoj zvířete, přes počáteční strach a odmítání i zrod silné emoční vazby člověka a psa. Autorka vypráví příběh jednoho bláznivýho, týranýho psa, jeden rok života, kdy jí tohle zvíře vtrhlo do domova, do její existence

Výber poviedok jedinečného humoristu a svetobežníka Jaroslava Hašeka. Hlavným objektom pozornosti je jednoduchý človek, pričom sa vyzdvihuje zdravý sedliacky rozum. Nechýba ani kritika šľachty, cirkvi, armády, mravne spustenej štátnej byrokracie a pokrytectva.

Ve stínu viny jsou hrdinové dojemných příběhů našich oblíbených autorů první poloviny minulého století. Do stínu, který je pak pronásleduje na jejich životní pouti a z kterého je přetěžké se vymanit. Většinou se nikdo neptá, co bylo pravou příčinou neštěstí. Byla to láska, sobectví, bezohlednost?

Příběh mladé české emigrantky za druhé světové války, která si v Londýně vytvořila milostný vztah ke dvěma bratrům, ale za manžela si může zvolit jen jednoho z nich. Z Československa prchala s rodiči před Hitlerem na poslední chvíli. Její otec pracoval na ministerstvu zahraničí a stejné místo u Jana Masaryka má zaujmout i v Londýně, až bude uznána exilová vláda, ale prozatím Hrachovcovi přežívají,

V souboru mysliveckých povídek Lovecká vzpomínání nabízí autor přes třicet loveckých příběhů. Rekapituluje v nich několik desetiletí své profesní dráhy, během nichž měl možnost navštívit mnoho překrásných míst hlavně ve vojenských výcvikových prostorech a hraničních pásmech, kam mnohdy lidská noha nevstoupila. Popisuje setkání s řadou lesníků, myslivců a lovců a přibližuje jejich osudy a úspěchy i

Tereza Boučková vstupuje do cizích životů jednoznačně a nekompromisně. Třináct Šíleně smutných povídek je třináct příběhů, které mají ve svém vyznění smutek, ale mnohé jsou i ironické a plné paradoxů. Všechny povídky jsou napsané více než minimalisticky, a přitom je v nich všechno: touha po lásce, přijetí, přátelství, vnitřním míru anebo alespoň klidu ve zpustošeném nebo vyhaslém manželství, stejně