Vyhrocená, vypjatě dramatická a mnohdy se s evropským vývojem zcela míjející povaha českých dějin byla určována velmi často válkami a revolucemi. Revoluční a s ní propojené válečné zkušenosti se podílely zcela podstatně na formování a výkladu českých dějin. Cizí války, cizí zrady (o nás bez nás), zahraniční odboje, zásahy velmocí (včetně okupací) a domácí nekrvavé revoluce pak stvořily interpretační tradici dějinného vývoje sui generis. Především na tyto interpretace klíčových dějinných událostí se zaměřily texty Miloslava Bednáře, Petra Čorneje, Milana Hlavačky, Jiřího Hrbka, Jiřího Chotaše, Dietera Langewiescheho, Magdalény Pokorné, Petra Sommera, Jaroslava Šebka, Radomíra Vlčka a Josefa Zumra. Soustředily se hlavně na rozhodující epochy českých dějin: zrod českého státu, husitství, pobělohorskou dobu, revoluční rok 1848 a opětovné obnovení státní samostatnosti. V této souvislosti je možno konstatovat, že dějinný pohyb českých dějin a české státní ideje se potkával pokaždé s válkou a revolucí a že dovedl z výsledku těchto válek a revolucí významně těžit. Jistě nikoliv náhodou byly reflexe těchto spletitých dějinných situací nazývány současnými i pozdějšími interprety světovou revolucí či sociální a národní revolucí. Zasazením fenoménu války a revoluce do širšího dějinného, historiografického a teoretického rámce pak většinou napomůže k objasnění těchto zásadních dějinotvorných obratů.

Kniha Foto Rek Žilina, tajomstvo jedného kufra sa zaoberá dejinami ateliéru Rekovcov v Žiline, ktorý fungoval v rokoch 1889 1933 na ulici Jána Reka v Žiline, na mieste, kde sa dnes nachádza Mestský úrad. Kniha vychádza z genealogického a archívneho výskumu rodiny Rekovcov a poukazuje na prepojenie žilinských fotografiek Anny a Matildy Rekových s těšínskym fotografom Heinrichom Jandarekom. Prezentuje nielen fotografie z produkcie ateliéru a portréty členov rodiny národovca Jána Silvestra Reka, ktoré sú súčasťou zbierkového fondu Považského múzea v Žiline, ale aj modernú súčasnú tvorbu žilinského fotografa Juraja Reka, vnuka Matildy a Jána Silvestra Rekových. Publikácia tiež prináša výsledky z odbornej identifikácie historických fotografických techník vybratých fotografických pozitívov z dielne ateliéru Rek, ktorá prebehla v roku 2020 v Slovenskej národnej galérii v Bratislave.

Jaké to tenkrát bylo aneb Co se stalo v roce, kdy jste se narodili.

Obsáhlá kniha dokumentuje a interpretuje vznik, podobu a význam pamětních míst na dobu komunistického režimu. V regionálním uspořádání přináší přehled pamětních míst, jakými jsou sochy, pomníky, pamětní desky a další artefakty instalované ve veřejném prostoru v průběhu třiceti let od pádu režimu. Pomáhají pochopit, jak probíhal a probíhá proces vytváření kolektivní paměti na období 19481989. Každému z více než osmi set pamětních míst je věnována samostatná mikrostudie, obrazová dokumentace a přehled literatury. K orientaci v knize mohou čtenáři využít grafického členění a rejstříků. Tématu pamětních míst a některým významným fenoménům se věnuje také úvodní studie. Pamětní místa na komunistický režim v České republice reflektují obraz doby komunismu v kolektivní paměti. Jsou každodenní a veřejně sdílenou připomínkou a zároveň vytvářejí obraz této doby pro současné a budoucí generace.

Czerninové patří k českým šlechtickým rodům, které již od 12. století ovlivňovali historii Království českého. Rozvětvili se do řady větví, ze kterých dodnes rostou čtyři: hradecká, vinořská, dymokurská a vrchlabská (Czernin-Morzinové). Osobnosti jako hrabě Heřman, Humprecht, František Josef, Jan Rudolf, Evžen Karel nebo bratři Děpold a Humprecht a jejich bratranec stíhač RAF Manfred Beckett Czernin se nesmazatelně zapsali do dějin. Dodnes poutavé jsou i dopisy Zuzany Czerninové z nedrahovické větve, které v 17. století psala krásnou češtinou svému synovi Humprechtovi. Stopy Czerninů nalezneme i v české krajině, ať již to je zámek a nádherný park v Krásném Dvoře, lovecké zámky Humprecht, Kozel nebo Jemčina, zámky Chudenice a Chudenice-Lázeň, Petrohrad, Vrchlabí a Dymokury nebo jedna z perel vrcholného baroka v Praze – Černínský palác. Jejich stopy nalezneme i na Sněžce a dalších místech Krkonoš. Kniha Czerninové. Nezahyneš ani ohněm, ani mečem přináší celkový přehled historie a odkazu rodu Czerninů, informace a portréty jeho nejvýznamnější osobností, rodokmeny a popisy erbů a přehled jejich nejvýznamnějších hradů, zámků a paláců.

Tretie číslo časopisu 2019 reflektuje tému odboja jednak cez texty o Slovenskom národnom povstaní, ale snaží sa zachytiť aj odkaz odboja v dnešnom kontexte. Prináša tému odboja odrážajúceho sa v konkrétnych príbehoch ľudí, ktorí sa napríklad pripojili k SNP a prepája ich so súčasným kultúrnym a spoločenským dianím. V rozhovore so sociológom Michalom Vašečkom sa Sandra Polovková pýta nielen na reflexiu SNP, ale smeruje aj k téme občianskej spoločnosti a aktívneho občana, ktorá u nás vychádza z hodnotových tradícii odboja. Práve rozhovor s Vašečkom môže slúžiť ako kľúč k uchopeniu celej témy. Historik Ivan Kamenec vo svojom texte popisuje celistvosť povstania, upriamuje pozornosť na jeho skutočný význam, ktorý sa zaobíde bez glorifikovania, či spochybňovania. Martin Posch skúma fenomén protinacistického odboja, predovšetkým rozdielne motivácie odbojárov. Neobvyklý uhol pohľadu si zvolila Erika Meszárošová, ktorá sa venuje málo spracovanej téme žien v SNP. Reflexii SNP z kultúrneho aspektu sa venuje Barbora Vavrová skrz analýzu premien zobrazenia Povstania v slovenskej hranej filmovej tvorbe. Text politológa Tomáša Zálešáka upozorňuje na možnú a aj nežiaducu radikálnosť revolučných cieľov, ktoré - ak sa nestretnú s kompromisom s realitou - sú utópiou vedúcou k totalite. Marián Jaslovský otvára už dlhšie aktuálnu tému konšpirácií a skrz jeho vlastný príbeh boja proti nim postupne odkrýva nebezpečný mechanizmus ich fungovania. V literárnej prílohe tohto čísla nájdu čitatelia text Jána Púčeka, úryvok z knihy Mama milovala Gabčíka autorky Veroniky Homolovej Tóthovej a báseň Michala Talla - Recyklácia, ktorá vznikla v spolupráci s Dobrým trhom a Literárnym klubom. Angažovaný kultúrno-historický štvrťročník, ktorý vydáva Post Bellum SK. Spája príbehy ľudí, ktorí trpeli alebo boli prenasledovaní počas totalitných režimov s priestorom pre reflexiu týchto príbehov v súčasnosti. V časopise nájdete okrem príbehov pamätníkov, rozhovory s osobnosťami, reportáže, komentáre, recenzie, štúdie, literárnu prílohu a mnoho ďalšieho. Keďže časopis slúži aj ako didaktická pomôcka pre učiteľov, jeho súčasťou sú aj metodické listy, ktoré nadväzujú na publikované príbehy v časopise. Za vizuálom stojí grafická dizajnérka Viktória Bitterová a autorom obálok je výtvarník Matúš Maťátko. Darčekom čísla sú 2 odznaky

Tato kniha vás zavede do prostředí severní Evropy 17. a 18. století. V té době putovala do vzdálené „půlnoční země“ více než desítka diplomatických zástupců rakouských Habsburků, často v doprovodu početného služebnictva, šlechtických společníků, duchovních, agentů i rodinných příslušníků. Ke Švédskému království měli Středoevropané v mnoha ohledech specifický vztah – tradičně patřilo mezi nepřátele ve zbrani, vzájemný antagonismus pramenil rovněž z odlišného vyznání a mentální jinakosti. Stejně specifický proto musel být i přístup, který diplomaté k úspěchu své mise zvolili. Strategie a jednání členů císařské ambasády v zahraničí se v průběhu času měnily a zkušenosti různých generací se často diametrálně odlišovaly. Před čtenáři tak vystupuje ucelený obraz Švédského království z pohledu značně kriticky naladěných zahraničních návštěvníků.

Atény si získali slávu a veľkú úctu ostatných miest po víťazstvách nad Peržanmi pri Maratóne, Salamíne a Platajách. Ich demokratické zriadenie bolo pre všetkých vzorom a symbolom slobody. V Aténach bola tolerovaná a znášaná i tvrdá kritika, ktorá sa pred davom ľudí verejne predvádzala v komédiách ich autormi. Medzi najostrejších dramatikov, ktorý neváhal pranierovať i predstavených s najvyšším vplyvom, patril Aristofanes. No opovážlivosť dramatikov mala tiež určité hranice a po prvých Aristofanových komédiách mu za to dokonca hrozila i smrť. No komik sa nevzdal svojich ambícií a pokračoval v kritickom prístupe k dianiu v Aténach, ktorý vkladal do svojich hier. Po slávnych víťazstvách svojich predkov sa Gréci nakoniec pustili do vzájomnej vojny, nazývanej peloponézska. Jedna z najstarších Aristofanových komédií Acharňania sa obracia k tejto téme a poukazuje na nezmyselnosť hrdinstva jedných, ktorí sú pod vplyvom mocných odhodlaní vrhať sa s prudkosťou do vojny, a prefíkanosť druhých, ktorí dokážu i v najkrutejších a najrozbúrenejších časoch nájsť spôsob, aby si na úkor iných užívali rozkoše a pohodlný život. V Jazdcoch sa Aristofanes púšťa do kritiky politikov a jednej zo stránok demokracie, boja o moc vo voľbách. Poukazuje na demagógiu a prostriedky, ktoré sú politici ochotní používať pre dosiahnutie úspechu, no tiež sa vysmieva z naivity ľudu, ktorý sa ochotne necháva klamať, ale snaží sa zdôrazniť i to, že ak si už musí niektorého z nich vybrať, mal by voliť aspoň menšie zlo. Jazdci sú Aristofanovou najostrejšou a najlepšou politickou satirou. Publikáciu dopĺňa prvá časť komplexnej štúdie Miloslava Okála Aristofanes a aténska demokracia, preberajúca dôležité historické udalosti a zloženie aténskeho obyvateľstva.

„Za všetkým hľadaj ženu!“ Tak znie známy citát francúzskeho spisovateľa Alexandra Dumasa, ktorý zvečnil v polovici 19. storočia v románe Parížski mohykáni. Tak ako kedysi Dumas, tak dnes historici a historičky pátrajú po ženách, ktoré ovplyvnili spoločnosť i dejiny. Zdá sa, že publikácií o ženách pribúda, čo je dobré, pretože silné ženské osudy poznačili každé obdobie našich dejín. Námetov na ich bližšie spoznávanie a analyzovanie je tak dostatok. Autori tejto knihy čitateľom prinášajú osem zaujímavých príbehov žien žijúcich v 19. a 20. storočí. Ide o známe i menej známe hrdinky. V jednotlivých kapitolách však čitateľ bližšie spozná nielen osud vybraných žien, ich radosti i starosti, prínos pre spoločnosť, ale aj každodennosť doby, v ktorej žili. Dočíta sa o známej Aničke Jurkovičovej, manželke národovca Jozefa Miloslava Hurbana, a zistí, že nebola prvou slovenskou herečkou. Hurbanov blízky spolupracovník Michal Miloslav Hodža mal niekoľko dcér, osud jednej z nich, Boženy Kutlíkovej, zachytáva táto kniha. Obdobie národného obrodenia dopĺňa príbeh Johany Miloslavy Lehotskej, ktorá sa niekoľko ráz stretla s Ľudovítom Štúrom a patrila k protagonistom národného hnutia na Liptove. Ružomberská rodina Makovickovcov vychovala viacerých národovcov, medzi nimi aj Ruženu Annu Houdekovú. Ako manželka obchodníka výrazne podporovala národné hnutie na konci 19. storočia. Jej sestra Bohdana Škultétyová bola vydatá za známeho literáta Jozefa Škultétyho a aj sama literárne tvorila. O neľahkej praxi tohto povolania nás presviedčajú aj životné príbehy ďalších žien. Spisovateľka pre detí Sidónia Sakalová preto ako tridsiatnička emigrovala do USA, kde sa ďalej venovala literárnej tvorbe a umelecky sa angažovala. Do sporu s ľudáckym režimom sa pre svoju literárnu činnosť dostala Mária Rázusová-Martáková. Nehu ženy počas Slovenského národného povstania musela nechať bokom učiteľka, neskôr špiónka Mária Gulovichová, ktorá sa pripojila k americkým výsadkárom. Takýto pestrý je výber (ne)obyčajných príbehov žien.

Přijímání uprchlíků a poskytování jim azylu jsou témata, která dnes hýbají Evropou i celým světem. V předkládaných příspěvcích se setkáme s otázkami, které známe ze současných diskusí. Vidíme, že novinkou není rozlišování mezi uprchlíky politickými a ekonomickými, že zákazy a omezení jejich pracovních možností i požadavky na zajištění přednosti pro domácí uchazeče se opakují v závislosti na dané hospodářské situaci přijímajícího státu. A tomu všemu tehdy i dodnes tvoří rámec problémy financování ubytování a zaopatření uprchlíků. Vzpomínání na společné dějiny zatěžuje německá válečná a okupační minulost a následné vysídlení Němců z Československa po druhé světové válce. V příspěvcích předkládané publikace je však v zásadě tématizována pozitivní stránka česko-německých vztahů. Publikované příspěvky byly diskutovány na konferenci Česko-německá a Slovensko-německé komise historiků konané v roce 2014 v Řezně.

Čachtické panstvo a jeho obyvatelia prežili mnohé pohromy: tatársky vpád, husitské vojny, turecké rabovanie, lúpežných rytierov, Kurucov aj Labancov, prírodné katastrofy aj morové epidémie. Čachtický hrad sa spomína už krátko po vpáde tatárov v listine kráľa Ladislava IV. z roku 1276. V priebehu stáročí panstvo a hrad menili majiteľov. Najznámejšou bola grófka Alžbeta Báthoryová-Nádasdyová, jedna z najbohatšíh žien Uhorska, preslávená svojou krutosťou a vraždami mladých dievčat. Súdny proces s ňou je opradený mnohými nejasnosťami. Známe sú výpovede 300 svedkov, stanovisko kráľa Mateja II. aj palatína Juraja Thurzu. Súd ju uznal vinnou a svoj život skončila uzavretá na čachtickom hrade. Dodnes sa nevie, kde je pochovaná. Autor rozoberá proces s Alžbetou Báthoryovou aj z hľadiska stredovekého práva a počas bádania sa mu podarilo v archíve objaviť kresbu Čachtického hradu z obdobia grófky Báthoryovej.

Renomovaný britský historik moderních dějin Ian Kershaw, mj. autor životopisu Adolfa Hitlera vydaného v nakladatelství Argo, se v devíti kapitolách své nové práce věnuje nejtragičtějšímu období evropských dějin 20. století. Po analýze konce zlatého věku v Evropě se zabývá první světovou válkou a jejími příčinami, sleduje vzestup Hitlera a nacismu v Německu, popisuje katastrofu druhé světové války a její důsledky, včetně zárodků nového poválečného uspořádání Evropy. Hlavní příčiny evropských tragédií v první polovině 20. století vidí v růstu rasově vyhraněného nacionalismu, neslučitelných zájmech imperialistických velmocí i v důsledcích vyhroceného třídního boje, gradujícího především bolševickou revolucí v Rusku. Velmi čtivým způsobem se smyslem pro detail tak čtenářům nabízí odpovědi na otázky, které jsou stále aktuální.

„A nép olyan, mint egy nagy gyerek: irányításra, segítségre, és ha kell, büntetésre van szüksége” – világosította fel Mussolini a Daily Express olvasóit 1925-ben. Christopher Duggan brit történész A bódult nemzet című könyve felkavaró látleletet ad a karizmatikus vezérétől elbűvölt Olaszországról. A szerző születésétől kezdve követi nyomon a fasizmust, s közben rávilágít, miért állt az olaszok többsége olyan eltökélten a mozgalom mögé. Megpróbál magyarázatot találni arra, mi lehetett Mussolini elképesztő befolyásának a titka. Korabeli levelekből, naplókból, újságcikkekből, titkosrendőrségi aktákból, utcadalokból és rádióműsorokból rajzolódik ki, miképpen élte meg az átlagember napi szinten a fasizmust, hogyan hatotta át ez az ideológia a politikát, a vallást és a mindennapi életet oly mértékben, hogy Mussolini öröksége még ma is jelen van Olaszországban.

"Spravedlnost a pravda jsou dva příliš jemné hroty, než aby se do nich přesně strefily naše tupé nástroje," vzkazuje nám přes horizont několika staletí francouzský myslitel Blaise Pascal. Tři dramatické, dějem nabité justiční případy, formou čtivé literatury faktu do všech podrobností popsané v této knize, tuto pravdu jen znovu potvrzují. Představa, že za zločinnou érou nacismu a jednotlivými jejími aktéry bude soudními cestami učiněna tečka podobající se vykřičníku, se naplňovala jen velmi obtížně a s výsledky nejistými. Na stránkách této knihy se o tom čtenáři mohou názorně přesvědčit.

Kniha zkoumá mezilidské vztahy a vzorce chování v letech 1937 až 1938 v Sovětském svazu, tedy v období velkého teroru. Na osudech jednotlivých zaměstnanců tří velkých moskevských továren autorka ukazuje, jak masové operace (zatýkání určitých skupin obyvatel) a výzvy vedoucích představitelů komunistické strany k odhalování skrytých nepřátel uvedly do pohybu dynamiku teroru, před jehož destruktivní silou nakonec nebyl nikdo v bezpečí. Záplavy udání a štvanice na maskované záškodníky vytvořily z běžného pracovního prostředí past, do které se mohl chytit kdokoliv. Bez ohledu na důkazy či loajalitu vůči straně. Obvinění na základě společenských vazeb pak rozšiřovala počet postižených o rodinné příslušníky, spolupracovníky a známé. Autorka sice nezpochybňuje zodpovědnost politických elit v čele s J. V. Stalinem, zároveň ale ukazuje, že obyčejní lidé nebyli pouze oběťmi teroru. Řevnivost mezi jednotlivými pracovníky, osobní konflikty i obranné strategie, jako např. preventivní udávání, naopak pomáhaly roztáčet kola teroru a po jistou dobu znemožňovaly z něj nalézt jakékoliv východisko. Goldmanová tak prostřednictvím příběhů konkrétních lidí přesvědčivě polemizuje s totalitaristickým pojetím v českém prostředí stále populárním rozdělujícím společnost stalinské (či obecně komunistické) diktatury na aktivní ovládající a pasivní ovládané.

Nelze si ani představit utrpení vězňů z koncentračního tábora Gross Rosen v únorových dnech roku 1945. Kniha vychází k 70. výročí tragické události v CHoustníkově Hradišti. Připomíná konec 2. světové války a osvobození Královehradeckého kraje Rudou armádou.

Pravda o původu elity v moderní lidské společnosti, o jejím hledání nesmrtelnosti. Elita – to jsou služebníci Ela. Historie předpotopní vysoce rozvinuté civilizace – Atlantidy, zmiňované ve světovém literárním dědictví Sumeru, Babylonie, Hellady a také v mýtech různých národů světa. Vysoce rozvinuté technologie, boj o moc, klimatické zbraně, jaderná válka dávné minulosti, megality, unikátní technologie prodlužování života za hranici druhu, nesmrtelnost v těle pro vyvolené. Fakta a důkazy. Jak se ideologie potomků Atlanťanů odrazila na moderním světonázoru lidstva? Historie vývoje spiknutí světové elity. NÁHLÉ A RYCHLÉ ZMĚNY KLIMATU. Poslední předěl. Nyní záleží na volbě každého z nás!

Severná Kórea je dokonalým zhmotnením orwellovskej antiutópie z románu 1984. Milióny Kórejčanov a Kórejčaniek však žije túto surreálnu realitu ako svoju každodennosť a navyše – mnohí z nich sú presvedčení o tom, že zvyšku sveta naozaj nemajú čo závidieť. Pretože sami žijú v raji. A presne o tom je táto kniha. Režim Kórejskej ľudovodemokratickej republiky nastolený v roku 1945 je nepochybne najtvrdším a najtotalitnejším systémom v súčasnom svete. Americká reportérka Barbara Demick nás vo svojej knihe Nie je čo závidieť pozýva na exkurziu do životov obyčajných Kórejčanov a Kórejčaniek, do ich obyčajnej každodennosti, o ktorej väčšina z nás nemá ani poňatia. A práve cez príbehy tých najobyčajnejších preniká Barbara Demick severokórejskému režimu hlboko pod kožu. Kniha zachytáva chaotické obdobie po smrti Kim Ir-sena, keď sa k moci dostal jeho syn Kim Čong-Il a v krajine nastal nepredstaviteľný hladomor, ktorý zabil pätinu obyvateľstva a zásadne zvýšil počet ilegálnych utečencov z tohto komunistického raja. Barbara Demick skladá portrét Severnej Kórey z príbehov šiestich hrdinov a hrdiniek z mesta Čongdžin, ktorým sa napokon podarilo z krajiny utiecť. Rozpráva o vplyve propagandy, o falšovaní reality, o sile zvyku, ktorá je často mocnejšia ako zdravý rozum. Barbara Demick, prvá šéfka redakcie Los Angeles Times v Pekingu, strávila pri práci na tejto knihe šesť rokov. Na základe rozhovorov s utečencami, prepašovaných fotografií či videozáznamov zrekonštruovala život v krajine, ktoré nie je dostupné pre nikoho, okrem jeho obyvateľov. A ponúka nám zároveň aj pozoruhodný portrét Čongdžinu, tretieho najväčšieho severokórejského mesta. Každodennou severokórejskou realitou je bezhraničné uctievanie vodcu a strany, práca za mizernú alebo žiadnu mzdu a všadeprítomný strach. Kto neudáva, bude udaný. Kto neutečie, zomrie vo falošnej viere, že svoj život prežil v raji. Výnimočná reportážna kniha Barbary Demick Nie je čo závidieť vychádza v preklade Samuela Marca

Publikácia sa venuje jednej z najdiskutovanejších tém medzivojnového obdobia – štátoprávnemu a verejnosprávnemu postaveniu Slovenska v 1. Československej republike, a to očami právnika a politika Emila Stodolu (1862 – 1945). Aj keď v historiografii nejde o neznámu tému, predsa len doposiaľ chýbal obsiahlejší rozbor jeho modelov, na tvorbu ktorých malo vplyv rodinné, náboženské, vzdelávacie, pracovné a kultúrno-spoločenské prostredie. Monografia prináša plastický obraz o Stodolových koncepciách samosprávy, cez inšpirácie v zahraničných modeloch, presadzovanie na straníckom fóre a reakcie politických, vedeckých, či kultúrnych činiteľov doma i v zahraničí. Osobitné miesto je venované Stodolovmu prístupu k ľudáckemu autonomizmu, voči ktorému ako presvedčivý demokrat zastával kritické stanovisko.

Sprievodca po historických knižniciach na Slovensku IV.

Vzpomínky v knize se zakládají na skutečných událostech. Jsou popisovány děje, místa a data, příběhy týkající se skutečných osob, které žily v té době v Karviné. Kniha pokračuje do současných let nové doby karvinských čtvrtí.

Sformovanie a sedemročná existencia domobrany v rámci Armády Slovenskej republiky v rokoch 1995 - 2002 je takmer neznámou kapitolou v živote slovenskej armády na konci 20. a na začiatku 21. storočia. Jej vznik pritom nebol náhodný a nebol ani vynútený miestnymi politickými silami. Zásadný vzplyv na vznik slovenskej domobrany mali významné politické a vojenské zmeny v strednej a východnej Európe, ktoré sa udiali v rokoch 1989 - 1993. Rozpad a následný zánik socialistického bloku na čele so Zväzom sovietskych socialistických republík (ZSSR) zásadne prekreslil politickú mapu sveta. Zánik Varšavskej zmluvy 30. júna 1991 znamenal zásadný obrat v bezpečnostnej politike stredoeurópskych krajín. Bolo nutné hľadať nový spôsob zabezpečenia obrany v tom čase ešte česko-slovenského štátu zo všetkých strán. Okrem vojenských aspektov sa museli zvažovať aj ekonomické podmienky. Nebolo jednoducho možné udržiavať pravidelnú armádu v takej podobe a na takých počtoch, ako do roku 1989. Prirodzeným východiskom bolo sformovanie teritoriálneho vojska alebo domobrany. Takýmto spôsobom fungovali (a stále fungujú) armády mnohých západných krajín: Spojených štátov amerických, Nórska, Rakúska, Švajčiarska i Dánska. Práve touto cestou sa po vzniku Slovenskej republiky 1. januára 1993 vydalo aj velenie slovenskej armády. Cieľom tejto práce je zdokumentovať proces vzniku, fungovanie, reorganizáciu, a napokon zánik domobrany ako druhu vojska v Armáde Slovenskej republiky medzi rokmi 1995 - 2002.

Příručka speciálních jednotek představuje techniky útěku ze zajetí, úniku před pronásledovateli a přežití v náročných klimatických podmínkách. Přes 120 fotografií přibližuje uplatnění těchto postupů při výcviku a na bojišti. Kniha uvádí rady a zkušenosti elitních jednotek k problematice přežití v přírodě a úniku pronásledovatelům. 192 stran textu doplňují mapky, nákresy, barevné fotografie a kresby na křídě.

E szenvedélyes könyv lapjain a Harvard Egyetem jogi karának professzora, Alan Dershowitz választ ad Izrael lármás támadóinak vádjaira – és ennek keretében kifejti, hogy bár Izrael messze nem tökéletes, mégis joga van létezni és megvédeni önmagát. A szerző rendkívül mély kutatásaira és páratlan szószólói képességeire hagyatkozva meggyőzően érvel 32 különálló rágalom, becsmérlés és félreértés tekintetében, amik Izrael ellen irányultak az elmúlt években. Megismerhetjük a valóságot többek között olyan vádakkal kapcsolatban, miszerint „A zsidók mindig is elutasították a konfliktus kétállami megoldását” vagy „Izrael okolható a palesztin menekültválság kialakulásáért”, illetve olyan javaslatokkal szemben kapunk állásfoglalást, mint hogy „Egyetemi tőkekivonásra van szükség Izraelből.” Az Izrael védelmében c. könyv provokatív, lényegbevágóan érvel és éppen ezért mélyre üt! Alapvető fontosságú munka mindazoknak, akiket érdekel a Közel-Kelet máig tartó konfliktusa. „Egy lendületesen és nagy hévvel megírt sortűzirat Izrael egyre epésebb kritikusai ellen.” Washington Post könyvajánló „Szenvedélyes érvek (…) az összhatás leleplező és meggyőző.” The Times (London) „Dershowitz jól tudja, miként építse föl érvrendszerét. (…) Különös hatékonysággal leplezi le számos Izrael-kritikus képmutatását.” New York Times könyvszemle Alan Dershowitz, a Harvard Egyetem Jogi Karának professzora egyúttal Amerika egyik legkeresettebb fellebbviteli ügyvédje, aki nagy érdemeket szerzett a polgári szabadságjogok érvényesítése és védelme terén. Gyakran hívják televíziós műsorokba, publikált a New York Times hasábjain és még számos más lapban. Számos könyve közül olyanok kerültek az előbb megnevezett lap bestseller listájának élére, mint a Chutzpah és a The Vanishing American Jew (Az eltűnő amerikai zsidó).

1940-ben, a franciaországi Dunkerque kikötővárosában több mint 300000 csapdába esett szövetséges katonát mentett ki a náci Németország karmaiból egy rendkívüli tengeri evakuációs hadművelet. A kilenc napig tartó csatában részt vevő katonák, tengerészek, pilóták és civilek igaz története az évek során legendává vált. A Winston Churchill által „csoda”-ként emlegetett mentőakciót most a több bestsellert is jegyző történész, Joshua Levine tárja fel, beavatva az olvasókat az események hátterébe, kiegészítve az áttekintést veteránokkal és túlélőkkel készített friss interjúkkal.

A szerző e munkájában Békés vármegye alábbi nemesi családjainak leszármazási adatait gyűjtötte egybe: Báró Harruckernek és örököseik, Wenckheimi Wenckheim-család története, a Wenck-ek és lovag Wenck-ek, Báró Wenckheim-ok, Gróf Wenckheim-ok, zsadányi és törökszentmiklósi Gróf Almásy-család, Gróf Bolza-család. A(z) Békésvármegyei nemes családok története (Könyv) szerzője Palatinus József.

Svatý Václav, Přemysl Otakar II., Karel IV., Jan Žižka z Trocnova, Petr Vok z Rožmberka, Jan Sladký Kozina, František Palacký, Božena Němcová, všechna ta jména známe z historie. Víme však o nich skutečně všechno? Neskrývají nějaké tajemství, o němž se v dějepise nic nepraví? Felix Krumlovský, autor několika pozoruhodných knížek o české historii, si vzal na paškál celkem 35 osobností, slavných Čechů a Moravanů, aby se podíval, na některé záhady, které jsou s nimi spojeny. Každá z těchto slavných osobností má svoji třináctou komnatu, do níž se nás pokusí zavést. Bude to vzrušující cesta do dávno minulých dějů, jež byly z nejrůznějších důvodů ututlány. Ukáže nám, že zdaleka ne všechno, co se o slavných Češích a Moravanech traduje, odpovídá skutečnosti. A historická pravda má v jejich případě někdy hodně podivnou podobu!

Normalizační festival je původní monografií o československém pozdním socialismu, zvláště pak o pozdně socialistické veřejné sféře, jež je dnes často považována za a priori toxickou. Hlavními postavami monografie jsou organizátoři folkových koncertů, kteří se v této sféře pohybovali, a tím ji spoluvytvářeli (a také v jistém smyslu měnili). Na jejich každodenním jednání je ukázána problematičnost dnešních mainstreamových způsobů zobrazení pozdního socialismu, a kniha je tak na dálku vedenou diskuzí s dnes již vžitými pojmy, jakými jsou například šedá zóna nebo ostrůvky svobody. S pomocí odborné literatury – a zvláště pak na základě tvůrčí interpretace textů antropologa Alexeje Jurčaka – nabízí alternativní model vyprávění o pozdním socialismu, jehož zastřešující metaforou by mohla být v úvodu knihy zmiňovaná Möbiova páska.

Publikace Hudebníkem u čs. kavalerie v Rusku se skládá z pěti částí a přináší osobité svědectví o slavném období působení československých legionářů v Rusku. Nejdůležitější částí jsou poměrně netradiční paměti Aloise Semeráda. Nezaměřují se na většinou probíraná témata, jakými v legionářských vzpomínkách bývají bojové operace či vnitropolitická situace v rámci československého vojska. Důraz je, vzhledem k autorovu angažmá u plukovní hudby 1. čs. jízdního pluku, kladen na hudební produkci, kterou byli legionáři v Rusku doslova proslulí. Sám Alois Semerád přitom vykonával významnou funkci zástupce kapelníka plukovní hudby, a tak se stal aktérem takřka veškerých významných událostí, kterých se jeho hudební těleso v bouřlivých letech 1918 až 1920 účastnilo od pořizování nástrojů přes koncerty až po bojový střet během napadení bolševickým oddílem. Samotné paměti byly doplněny několika krátkými kapitolami o souvisejících tématech souhrnně o československé legii v Rusu, dějinách 1. čs. jízdního pluku, legionářských hudebních tělesech a v neposlední řadě o dalším životě samotného autora pamětí Aloise Semeráda.